Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacích předmětů:
FYZIKA, CHEMIE, PŘÍRODOPIS, ZEMĚPIS
Tato vzdělávací oblast zahrnuje okruh problémů spojených se zkoumáním přírody. Žák zde dostává příležitost poznávat přírodu jako systém, jehož součásti jsou vzájemně propojeny, působí na sebe a ovlivňují se.
Činnostní a badatelský charakter výuky umožňuje žákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů a tím si uvědomovat i užitečnost přírodovědných poznatků a možnosti jejich aplikací v praktickém životě.
Při studiu přírody, s využitím činnostních metod, je zvláště důležité, že si žák osvojuje a ověřuje přírodovědné poznatky a zároveň utváří další dovednosti. Jedná se především o rozvíjení schopnosti soustavně, objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit, vytvářet a ověřovat hypotézy o podstatě pozorovaných přírodních jevů. Dále se rozvíjí dovednost žáka analyzovat výsledky experimentování a dovednost vyvozovat z nich závěry, hovořit o nich, ptát se, odpovídat.
Žák se při činnostní výuce v této vzdělávací oblasti učí zkoumat příčiny přírodních procesů, souvislosti a vztahy mezi nimi, učí se klást otázky typu: Jak? Proč? Co se stane, jestliže…? Učí se hledat odpovědi na otázky, vysvětlovat pozorované jevy a řešit praktické problémy.
Vzdělávací oblast Člověk a příroda navazuje na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, která na 1. stupni na elementární úrovni přibližovala žákům první přírodovědná poznávání.
Mezipředmětové vazby jsou realizovány zvláště se vzdělávacími oblastmi:
– Matematika a její aplikace
– Člověk a svět práce
– Člověk a společnost
– Člověk a zdraví
Rozvíjení klíčových kompetencí vzdělávací oblasti Člověk a příroda na 2. stupni ZŠ
Kompetence k učení
Pro postupné rozvíjení této kompetence u žáků je při výuce třeba:
– individuálně nebo ve skupinách opakovaně pozorovat tělesa a přírodní jevy
– hovořit o pozorovaném, třídit a rozlišovat, vyvozovat závěry nebo domněnky o podstatě pozorovaných jevů nebo o jejich průběhu
– měřit fyzikální vlastnosti těles, zapisovat naměřené hodnoty do tabulek, uvažovat o správnosti a možnostech měření, porovnávat své výsledky se spolužáky, hodnotit své výsledky a závěry a dál je používat pro učení
– nechat žáky vysvětlovat pozorované jevy vlastním způsobem, klást si navzájem otázky, hledat na ně odpovědi, hledat a řešit praktické problémy
– umožnit žákům prakticky poznávat a porozumět hlavním fyzikálním veličinám, naučit je určovat jejich základní jednotky
– využívat dřívějších vědomostí žáků a nechávat je, aby si uvědomovali, že mnohé poznatky, kterým se v oblasti Člověk a příroda učí, znají již z nižších ročníků, ze života kolem sebe, z četby, z vlastních pozorování atp.
– aby si každý žák uvědomoval, kterému učivu rozumí, co si dovedl ověřit samostatně, a aby to, co chápe a umí, dovedl také předávat druhým
Kompetence k řešení problémů
Pro postupné rozvíjení této kompetence u žáků je při výuce potřebné:
– dbát na to, aby výuka byla u každé látky, která to umožňuje, praktická a aby žáci měli možnost individuálně experimentovat
– nechat žáky samostatně měřit hodnoty fyzikálních veličin, připravovat si různé materiály a jednoduché pomůcky k přírodovědným pokusům
– umožnit žákům promýšlet a plánovat způsob provedení pokusu nebo zkusit navrhovat způsob řešení daného problému, jindy zase dovést experimentovat podle zadaného návodu
– využívat matematických prostředků k záznamům výsledků a průběhu pozorování
– vyslovovat domněnky o pozorovaných jevech, ověřovat si správnost svých domněnek a závěrů s poznávanými zákonitostmi, uvědomovat si, že vlastně znovuobjevujeme poznatky
– osvědčené postupy aplikovat při obdobných situacích
– dát žákům prostor pro vhodné pojmenování problému, na který při učení narazí
– umožnit žákům vyhledávat informace vhodné k řešení problému
– ověřovat správnost řešení problémů prakticky, osvědčené postupy aplikovat při řešení obdobných nebo nových situací
– nechat žáky obhajovat své závěry a svá rozhodnutí
– ukazovat nebo připravovat situace tak, aby bylo možné uplatňovat poznané metody řešení přírodovědných problémů i v jiných oblastech jejich vzdělávání
Kompetence komunikativní
Pro rozvíjení této klíčové kompetence jsou ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda ideální možnosti, neboť činnostní učení umožňuje neustálou komunikaci, a to jak mezi žáky navzájem, tak mezi žáky a učitelem. Žákům proto umožňujeme:
– vyjadřovat svoje názory, třeba ve formě domněnek k probíraným přírodním jevům
– popisovat situace při experimentování, dotazovat se na vzniklé nejasnosti, diskutovat se spolužáky, sledovat jejich závěry
– porovnávat svoje výsledky pozorování se závěry spolužáků, argumentovat, obhajovat, poučit se od druhých, naslouchat upřesněním učitele
– poznávat nové odborné názvy veličin, jejich jednotek a začít se o přírodovědných jevech postupně vyjadřovat odborně správně
– rozumět různým typům záznamů v pracovních materiálech a učebnicích, vybrané způsoby záznamů používat při zpracovávání svých závěrů z experimentování
– začít využívat informační a komunikační prostředky a technologie pro komunikaci se spolužáky, rodinou a okolním světem
Kompetence pracovní
Tato kompetence se rozvíjí při pokusování zvláště v součinnosti s praktickými činnostmi, kdy žáci:
– získávají zručnost při sestavování pokusů a získávají schopnost uvážit výběr vhodných pomůcek
– plní povinnosti a dodržují vymezená pravidla, učí se reagovat bez obav ze změny nebo neúspěchu
– některé pomůcky připravují v praktických činnostech nebo sami doma
– přemýšlejí nad svou prací, rozhodují se, využívají svých dosavadních znalostí a zkušeností
– navrhují provedení dalších pokusů nebo měření
Kompetence sociální a personální
Individuální experimentování je v této vzdělávací oblasti často střídáno s experimentováním ve dvojicích nebo i ve větších skupinách, často podle materiálních podmínek školy. Některé pokusy vyžadují spolupráci několika žáků nebo skupin. Pro dobrý rozvoj této kompetence dáváme žákům možnost:
– podílet se společně s učitelem na vytvoření pravidel pro práci ve skupině
– při práci ve skupině převzít určitou roli, za kterou každý žák sám zodpovídá (jeden připraví materiál, druhý sestavuje pokus, třetí vede záznam o měření nebo pozorování apod.)
– přispívat k diskusi o prováděném úkolu nebo o pozorovaném jevu ve své skupině i v kolektivu třídy
– podílet se na utváření příjemné atmosféry v týmu, žáky přitom vedeme k ohleduplnosti a k uznávání druhých a k poskytování rady nebo pomoci druhému při společné práci
– čerpat poučení z toho, co je pro ně připraveno, co se jim vypráví, co mají připraveno v učebních materiálech, a všímat si ve svém okolí toho, co s probíraným učivem souvisí nebo na co jsou ve škole upozorněni
– vytvářet si pozitivní představu o sobě samém, docházet ke správným závěrům, k úspěšnému provádění pokusů a vyslovování názorů
Prostřednictvím uvedených strategií a postupů podporujeme sebedůvěru žáků, čímž vytváříme předpoklady pro jejich zdravý sociální vývoj. Vycházíme z poznatku, že k rozvoji citů žáka a jeho sociálních vztahů dochází zároveň s rozvojem jeho operačního myšlení, které se utváří nejvíce na základě abstrakcí vycházejících z materiálních činností s předměty.
Kompetence občanská
Rozvíjení této kompetence se uplatňuje zvláště:
– když je žákům dávána možnost, aby se sami rozhodovali, aby si uvědomovali, které dovednosti již dobře ovládají, co ještě potřebují učinit a zjistit
– když žákům dodáváme důvěru, že pokud budou k pokusování přistupovat zodpovědně, své úkoly dobře zvládnou
– když žáky necháváme uvážit a říct, na co je třeba pamatovat, aby byla při pokusování zachována bezpečnost
– když podporujeme tvořivé nápady žáků
FYZIKA
Vzdělávací předmět fyzika je v 6. a 7. ročníku vyučován po jedné vyučovací hodině a v 8. a 9. ročníku po dvou vyučovacích hodinách . Z toho 4 vyučovací hodiny jsou z minimálně závazné časové dotace pro vzdělávací oblast Člověk a příroda a 2 vyučovací hodiny jsou z disponibilní časové dotace a navazují na příslušnou oblast.
A) Výchovně vzdělávací cíle vyučovacího předmětu Fyzika v 6. – 9. roč.:
– osvojování nových fyzikálních pojmů a poznatků v návaznosti na přírodovědná poznávání žáků, využívání matematiky
– osvojování fyzikálních poznatků, pokud je to možné, vždy aktivní činností žáků
– vyhodnocování a smysluplná interpretace výsledků experimentů
– přijímání poznatků z nového vyučovacího předmětu fyzika s porozuměním
– podněcování žáků k samostatnosti a tvořivosti při řešení konkrétních problémů
– vedení žáků k poznávání významu fyziky v životě kolem nich a k objevování a chápání zákonitostí přírody i k postupnému pochopení přínosu fyziky pro rozvoj techniky
a moderních technologií současnosti
– upozorňování na historii technických vynálezů a život vynálezců
– průběžné zařazování základních metod práce, kterých fyzika používá při poznávání fyzikálních jevů, tj. pozorování, měření, sestavování pokusů, zpracovávání získaných údajů, vyvozování závěrů a hodnocení na základě komunikace mezi žáky i mezi žáky a učitelem
– vedení žáků k tomu, aby využívali osvojené poznatky a dovednosti k řešení fyzikálních problémů a úloh samostatně i ve skupinové spolupráci
– dávání žákům co nejvíce příležitostí k rozvoji jejich logického uvažování, vést je
k vyjadřování s jasně vymezenými pojmy
– kritické hodnocení a ověřování získaných a předkládaných informací z hlediska správnosti
a přesnosti, upozorňování na pozitivní i negativní důsledky civilizačního vývoje, na možnosti využití i zneužití techniky
– vedení k osvojování a dodržování základních pravidel bezpečnosti při provádění fyzikálních pozorování, měření a experimentů.
B) Charakteristika výuky fyziky na 2. stupni základní školy
Činnostní charakter výuky tohoto předmětu vyplývá ze samé podstaty výuky fyziky jako vědeckého oboru zabývajícího se obecnými fyzikálními vlastnostmi a zákonitostmi reálného světa. Výuku fyziky orientujeme tak, aby si žák poznatky a dovednosti osvojoval na základě individuálních nebo skupinových pokusů. Neobejdeme se přitom bez využívání matematiky, přesných měření a experimentování. Žáka vedeme k pozorování předkládaných jevů, k hovoru o pozorovaném, k vyslovování vlastních závěrů a k novému objevování poznatků. Vyjadřování žáka průběžně citlivě upřesňujeme a napomáháme mu vytvářet si odborný slovník, který je potřebný k plnému pochopení dané látky. Vyjadřujeme fyzikální zákonitosti a vztahy mezi fyzikálními veličinami.
Fyzikální poznávání je především poznáváním teoreticko-experimentálním. Žák pozoruje určité jevy, které vyplývají z činností, které sám provádí. Volíme takové experimenty, které co nejjasněji potvrzují pravdivost fyzikálních poznatků a teorií. Dbáme přitom na rovnováhu mezi experimentálním a teoretickým poznáváním.
Pozorování pokusů na videu, sledování počítačových animací a použití tzv. „myšlenkového experimentu“ volíme jako doplňkový a rozšiřující způsob předávání vědomostí. Jsme si vědomi, že uvedené metody nemohou kvalitativně zastoupit žákovský experiment, při kterém žák získává osobní zkušenost s prováděním fyzikálních experimentů, učí se dovednostem požadovaným vzdělávacím obsahem oboru a zároveň je veden k zájmu o fyziku a techniku.
Žáka průběžně seznamujeme s využitelností poznatků v životě a umožňujeme mu využívat jeho vlastních zkušeností, čímž mu přibližujeme smysl učení se fyzice. Tak vytváříme vazby mezi probíranou učební látkou a světem žáka. Žáka vedeme k poznání, že rozvoj poznatků fyziky je jedním ze základních předpokladů rozvoje techniky, a souvisí proto i s rozvojem vědy a společnosti. Upozorňujeme na nutnost harmonického soužití člověka s okolní přírodou.
Výuka fyziky probíhá v těsné souvislosti s praktickými činnostmi. Žákovi proto v praktických činnostech co nejvíce umožňujeme:
– měřit fyzikální veličiny (je-li to možné, i s větší přesností než ve F)
– připravovat si vhodný materiál a pomůcky k experimentování
– znovu provádět vybrané pokusy a podporovat tak rozvoj jeho technické zručnosti
a nápaditosti
– objevovat různá technická řešení daných problémů
Činnostní pojetí výuky fyziky zapadá do celkového plánu vzdělávacího programu zvyšovat úroveň technické vzdělanosti mládeže. Naším záměrem je vést žáka k jasnému porozumění fyzikálním poznatkům a jevům a tím podporovat jeho zájem o fyziku a techniku. Žáka vedeme k chápání technického pokroku jako nástroje k uspokojování potřeb lidstva. Zdůrazňujeme však potřebu udržování rovnováhy mezi člověkem a přírodou (udržitelného rozvoje) a nebezpečí, které pro lidstvo plyne z jejího porušování. Využívání dosavadních zkušeností žáka, dobré porozumění učivu za pomoci konkrétních činností s předměty, vytváření správných představ a rozvíjení schopnosti logicky myslet jsou základními předpoklady pro rozvoj klíčových kompetencí, ale i pro to, aby se žák mohl a chtěl dále technicky vzdělávat.
CHEMIE
Vzdělávací předmět chemie je v 8. a 9. ročníku vyučován po dvou vyučovacích hodinách.
A) Výchovně vzdělávací cíle vyučovacího předmětu chemie v 8.a 9. roč.:
Žák je veden k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí zkoumáním faktů a souvislostí s využitím empirických metod/pozorování, měření, pokus/, uvažováním a jednáním preferujícím co nejefektivnější využití zdrojů energie, posuzováním použitelnosti získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě a zapojováním do aktivit směřujících k šetrnému chování k ŽP.
B) Charakteristika předmětu
Předmět navazuje na elementární znalosti z oblasti Člověk a jeho svět a kooperuje s oblastmi Člověk a zdraví, Člověk a svět práce a Člověk a společnost.
Jedná se především o rozvíjení dovednosti objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit a ověřovat si vědomosti, zkoumat příčiny chemických dějů a procesů,na základě znalostí vytvářet hypotézy a analyzovat výsledky. Žák by si měl uvědomit závislost člověka na ŽP a důsledky lidské činnosti na jeho stav. Předmět podporuje logické uvažování a kritické myšlení.
PŘÍRODOPIS
Vzdělávací předmět přírodopis je v 6. a 7. ročníku vyučován po dvou vyučovacích hodinách a v 9. ročníku po jedné vyučovací hodině .
A) Výchovně vzdělávací cíle vyučovacího předmětu Přírodopis v 6. – 9. roč.:
Vzdělávání vede žáka k pozorování,racionálnímu uvažování, potřebě klást si otázky a hledat na ně odpovědi,
k utváření dovednosti vhodně se chovat při kontaktu s objekty pozorování, k porozumění souvislostem mezi činností lidí a stavem ŽP a k zapojení se do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům,
k vlastnímu zdraví i zdraví ostatních lidí.
B) Charakteristika předmětu
Předmět zahrnuje okruh problémů spojených se zkoumáním přírody jako systému, na poznání je založeno porozumění zákonitostem přírodních procesů a uvědomění si užitečnosti přírodovědných poznatků pro využití v praktickém životě. Jedná se hlavně o rozvíjení dovednosti pozorovat, poznávat složitost a mnohotvárnost přírody, zkoumat změny probíhající v přírodě a odhalovat příčiny a následky ovlivňování místních i globálních ekosystémů činností člověka a tím využívat svého poznání k ochraně ŽP. Navazuje na poznatky z oblasti Člověk a jeho svět z 1. stupně a kooperuje se vzdělávacími oblastmi Člověk a zdraví a Člověk a společnost.
Zeměpis
A) Výchovně vzdělávací cíle vyučovacího předmětu Zeměpis v 6. – 9. roč.:
Geografické informace,zdroje dat,kartografie
– komunikační geografický a kartografický jazyk( vybrané obecně používané geografické a topografické pojmy,základní topografické útvary,jazyk,mapy,symboly,smluvené značky,vysvětlivky,grafické a statistické ukazatele,tabulky,základní zdroje dat)
– geografická kartografie a topografie ( glóbus,měřítko,zeměpisná síť,zeměpisné souřadnice,určování zeměpisné polohy,orientace plánů a map)
Přírodní obraz Země
– Země jako vesmírné těleso ( tvary a pohyby Země,důsledky pohybů Z.na život lidí a organizmů,střídání dne a noci,střídání ročních období,světový čas,časová pásma )
– krajinná sféra- přírodní sféra,společenská a hospodářská sféra
– systém přírodní sféry na planetární úrovni ( geografické pásy, výškové stupně )
– systém přírodní sféry na regionální úrovni
Světové regiony
– makroregiony světa ( světadíly,oceány,části světadílů a oceánů,přírodní oblasti,podnebné oblasti,vegetační oblasti,kulturní oblasti )
– regionální společenské a politické útvary ( státy,části států,hospodářské oblasti,správní oblasti )
Společenské a hospodářské prostředí
– obyvatelstvo světa ( rasy,národy,jazyky,náboženství )
– globalizační společenské,politické a hospodářské procesy ( politické a hospodářské poměry současného světa )
– světové hospodářství ( struktura,ukazatelé hospodářského rozvoje )
– státy světa,politická, bezpečnostní a hospodářská seskupení států ( srovnávací kritéria,geopolitické procesy,hlavní světová konfliktní ohniska )
Životní prostředí
– krajina ( přírodní a společenské prostředí,typy krajin )
– vztah příroda a společnost ( trvale udržitelný život,principy a zásady ochrany přírody a životního prostředí,globální ekologické a environmentální problémy lidstva )
Česká republika
– ČR ( přírodní poměry,obyvatelstvo,rozmístění hospodářských aktivit,společenské,politické a hospodářské procesy,hospodářské a politické postavení ČR v Evropě,ve světě,zapojení do mezinárodní dělby práce,obchodu )
– regiony České republiky ( územní jednotky státní správy a samosprávy,krajské členění)
– místní region
Terénní geografická praxe a aplikace
– cvičení a pozorování v terénu v místní krajině,geografická exkurze
– ochrana člověka při ohrožení zdraví a života
B) Charakteristika výuky zeměpisu na 2. stupni základní školy
Zeměpis je vyučovací předmět,který se snaží charakterizovat různá území,rozmístění lidí,jevů a událostí v prostředí.Studuje vztahy mezi člověkem a prostředím,uvádí žáky do hlavních přírodních,hospodářských a sociálních podmínek a seznamuje se životem lidí v jednotlivých světadílech,v Evropě,na území České republiky,místní oblasti a v blízkém území místní krajiny.Umožňuje žákům orientovat se v současném světě a v problémech současného lidstva,umožňuje také si uvědomovat civilizační rizika a spoluodpovědnost za kvalitu života na Zemi,vztah lidí k přírodnímu i společenskému prostředí.
Vyučovací předmět zeměpis disponuje touto časovou dotací:
6.ročník 2 hodiny týdně
7.ročník 2 hodiny týdně
8.ročník 2 hodiny týdně
9.ročník 2 hodiny týdně
