Vzdělávací oblast je ve 4. a 5. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacích předmětů H.v.,V.v.
Hudební výchova
A) Cíle vzdělávací oblasti
– naučit žáky čistě a výrazně zpívat lidové a umělé písně v hlasovém rozsahu přiměřeném věku
– nacvičit správné dýchání a tvoření tónů
– rozvíjet hudební sluch a paměť
– rozlišit a udržovat mírně složitý rytmus
– zařazovat poslech lidové písně i poslech hodnotné vážné hudby, vést žáky k zájmu o hudbu
– poznat a dbát o rozvoj talentovaných žáků
– probouzet u žáků zájem o vlastní pěvecké a hudební aktivity
B) Charakteristika výuky
Hlavní složkou hudební výchovy na 1.stupni jsou zpěv a poslech. Zpívaná píseň nejlépe rozvíjí pěvecké i hudební dovednosti a návyky žáků. Nejčastější formou tohoto období je zpěv jednohlasý i dvojhlasí. Učitel vede žáky k tomu, aby zpívali čistě, lehce a bez křiku. Rozsah a poloha písní musí odpovídat rozsahu a poloze dětského hlasu. Je důležité, aby v hodinách docházelo ke střídání činností, aby děti nezpívaly po celou vyučovací dobu.
Současně s výcvikem pěveckých dovedností rozvíjí zpěv hudební sluch žáků, jejich smysl pro čistou intonaci a rytmus. Rytmus snadno a dobře rozvíjíme častým zařazováním doprovodných nástrojů ke zpěvu. Vnímání hudby se rozvíjí nejvýrazněji při poslechu hudby. Poslechem se učí žáci hudbu citově prožívat a soustředit se.
Zpěv by se měl stát součástí i v jiných předmětech než Hv.
Ve zpěvu i poslechu je nezbytné se vracet k probraným písním a skladbám. Je třeba věnovat pozornost hudebně nadaným žákům, dbát o jejich další rozvoj. Zpěvem, poslechem, doprovodem písní na hudební nástroje a pohybovým projevem se stávají děti aktivními pozorovateli.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících
4.ročník
Učivo
– opakování taktů 2/4, 3/4, 4/4
– taktování ve 2/4, 3/4 taktu
– noty c1 – a1
– nota s tečkou, předznamenání
– nota h1,c2,d2
– píseň lidová – umělá, legato, repetice
– polka, valčík, pohybové hry
– rondo
– posuvky, předvětí, závětí
– celý tón, půltón
– stupnice durová, mollová
– hudební nástroje dřevěné – pikola, hoboj, fagot saxofon
– sbor – dětský, mužský, ženský, smíšený, kánon
– malá písňová forma (a,ab)
– taktování, rytmický zápis říkadla
– stupňování (gradace) uvnitř skladby
Poslechové činnosti
– B. Smetana – Úvodní sbor z opery Prodaná nevěsta, Luisina polka, Vltava
– L. Janáček – Pilky z Lašských tanců
– J.J. Ryba – Česká mše vánoční
– J. Straus – valčík dle vlastního výběru
– B. Martinů – Otvírání studánek
– W.A. Mozart – malá noční hudba
– Vybrané hudební nástroje
Navštívit aspoň jedno představení (balet, operu, koncert)
Společné chování na kulturních akcích
Poznámka:
Písně vhodné pro 4. ročník najdete v materiálech nakladatelství Nová škola. Počet a výběr písní záleží na učiteli. vhodné je též zařazovat písně regionální.
5. ročník
Učivo
– noty c1 – d2, mollová tónina
– nota h, e2, a
– opakování – hodnoty not, rondo, práce s notovým záznamem
– posuvky
– koruna
– synkopa
– Česká hymna – vznik
– nota šestnáctinová – procvičení
– taktování ve 4/4 taktu, pohybové hry
– symfonický orchestr, dirigent, sbormistr
– lidový tanec, lidová hudba, lidová kapela, zlidovělé písně
– hudba homofonní a polyfonní
– jazz, swing, charleston, rock and roll
– rytmický zápis básničky
– tvoření jednoduché vlastní hudební skladby
Poslechové činnosti
– Česká státní hymna
– L. Janáček – Říkadla
– vánoční písně
– W.A. Mozart – Symfonie C dur(Menuet)
– J.S. Bach – Umění fugy
– jazzová hudba
– rock and roll
– písničky K. Hašlera
Poznámka:
V materiálech pro Hv najdete vhodné písně pro 5. ročník. Výběr a počet písní záleží na učiteli. 6ák by se měl v 5. ročníku naučit okolo 12 ti písní. S hudbou se žáci mohou setkat též při návštěvě výchovných koncertů, besedách o hudbě.
D) Očekávané výstupy na konci 2.období
– správné pěvecké návyky
– podle individuálních dispozic zpívá čistě v jednohlase (popřípadě dvojhlase) a rytmicky správně melodie známých písní
– využití jednoduchých hudebních nástrojů k doprovodu, sborové či sólové hře
– hlavní a vedlejší melodie
– pohybem reagovat na znějící hudbu
– rozlišit nejznámější hudební nástroje
Výtvarná výchova
A) Výchovně vzdělávací cíle:
– rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování žáků, učit je vyjadřovat myšlenky,
představy a pocity výtvarnými prostředky
– umožnit žákům vnímat krásu okolního světa jako součást každodenního života
– rozšiřovat soubor užívaných technik a seznamovat žáky s dalšími výtvarnými nástroji
a různými materiály
– rozšiřovat soubor užívaných technik
– rozvíjet schopnost vnímat krásu přírody, vyjadřovat své pocity a dojmy a výtvarně je zpracovávat
– rozvíjet přirozenou potřebu žáků vlastního výtvarného vyjádření
– rozvíjet individuálně tvořivé schopnosti žáků,
– pěstovat estetické cítění a vkus žáků
– sebepoznání, sebeuvědomění
– vést žáky ke schopnosti vnímat krásu lidového umění a dostupných uměleckých děl
– vážit si kulturních hodnot a dovedností lidí
– rozvíjet schopnost žáků esteticky ovlivňovat své prostředí
– umožňovat konfrontaci osobních postojů s postoji jiných
– rozvoj tolerance k lidem a duchovním hodnotám
B) Charakteristika výuky předmětu:
Výtvarná výchova je podstatnou částí základního vzdělávání žáků. Jejím cílem je rozvíjet vkus žáků, jejich cit pro umění, jejich dovednost výtvarně se vyjadřovat, cíl je zaměřen i na objevování talentovaných žáků. Nezaměňujeme ji se speciálním uměleckým vzděláním.
V tomto období se zaměřuje na:
1. vycvičení oka a žákovy ruky
2. rozvíjení schopnosti čistého a jistého zobrazování
3. pěstování správného vnímání krásy formy, linie, barvy i symetrie
Výuka výtvarné výchovy je postavena na tvůrčích činnostech, které umožňují rozvíjet žákovo vnímání, výtvarné cítění, představivost, fantazii, myšlení, prožitky. Využívá k tomu nejen výtvarné prostředky tradiční a ověřené, ale i nově vznikající.
Ve 2. vzdělávacím období je výuka výtvarné výchovy spojována často i s výukou jiných předmětů. Výtvarně lze vyjadřovat zvolený jednoduchý rytmus melodie. Při kresbě přírodnin je vhodné využít znalostí z přírodovědy, při kresbě nářadí je třeba znát, jak a k čemu se určité nářadí používá, zde tedy vytváříme mezipředmětovou vazbu s pracovními činnostmi, při tématickém kreslení se dá vhodně využít některé četby z čítanky. Kresby se posuzují podle toho, kolik originálního pozorování a myšlenek v nich žák projevil, jak využil plochu výkresu, jak pracoval s barvou.
V předcházejícím vzdělávacím období i v období předškolním byla výtvarná výchova dítěti především prostředkem k vyjadřování myšlenek. Ve 2. období se postupně tříbí smyslová vnímavost, uvědomělé pozorování a výtvarné vidění.
Žáci se naučí citlivěji vnímat tvary, barvy, struktury, vzájemné vztahy částí a celku, a tak se zabezpečuje nenásilný přechod od prvotních grafických forem k formám členitějším. Žáky je třeba postupně vést k větší samostatnosti při rozmístění kresby se zřetelem na námět, velikost a tvar plochy,pěstovat u nich smysl pro prostorovou dispozici.
Žáci zobrazují předměty tak, jak se jeví jejich oku. Pravidla perspektivy žáci vyvozují z pozorování, pod vedením učitele. Primární výuku pravidel perspektivy považujeme spíše za překážku.
Geometrických modelů se užívá jen k objasnění konstrukce skutečných předmětů. Při kreslení listů, ovoce a jiných předmětů žáky upozorňujeme na osovou souměrnost některých přírodnin. K dosažení dovednosti vyjádřit symetrii mohou přispět kresby předmětů prováděné např. pastelkami nebo vodovými barvami bez předběžných obrysů.
Barvu spojujeme s tvarem. Je dobře, aby si v 1. období žáci dostatečně pohráli s barvami a přirozenou cestou se seznámili se změnami, způsobenými jejich kombinacemi. Znovu žákům ukazujeme, od začátku do konce, techniku pokládání barev. Při vystihování určitého tónu např. u zelené barvy necháme žáky určitou dobu objevovat rozmanité zelené tóny vznikající mícháním žluté, modré a zelené barvy z palety, následovat musí hovor o tom, co objevili, co se komu podařilo. Předcházíme tak potížím vznikajícím při současnémpozorování tvaru předmětu a jeho barvy. Žáci později snadno kombinují barvy a jejich mícháním tvoří složitější barevné tóny.
Při kreslení nástrojů vycházíme ze způsobu jejich užívání. To má nejen význam praktický (poznání funkce nástroje), ale i přímý a kladný vliv na výsledek kresby. Znají-li žáci funkci celého nástroje i jeho částí, snáze a přesněji porovnávají jejich velikost, tvar i poměrnost.
Pro vytváření vzorů je prospěšná mezipředmětová vazba s geometrií, využíváme dovednosti provádět náčrty základních geometrických obrazců. Geometrické obrazce mohou být základem mnoha opakujících se vzorků. Geometrické tvary jsou pro děti přístupné a snadno proveditelné. Později může následovat též stylizace a kombinace jednoduchých přírodních tvarů. Kombinací zvolených prvků se vyplňuje určitá plocha nebo se jich používá k dekoraci některého předmětu. Takové kreslení využívá mezipředmětových vztahů s hudební výchovou (rytmy, kontrasty, opakování, střídání).
Předkládání stylizovaných forem, kterých s úspěchem použili různí návrháři, vede žáky k tomu, že začnou stylizovat prvky přírodní. Při pozměňování toho, co poznali, mají dost možností, aby mohli uplatnit svou vynalézavost a fantazii.
Kreslení zpaměti je cenné jak pro děti nejmladší, tak i pro starší žáky. Je dobře, když žáci 4. a 5. r. nejprve předložený předmět prostudují a nakreslí a potom jej zkusí nakreslit zpaměti. Pokud žák ví, že bude kreslit zpaměti, snaží se, aby si zapamatoval podobu předmětů. Zvyká si předměty pozorně pozorovat, a tak si postupně vytváří vnitřní zásobu obrazů, které mu poslouží jako předlohy ke kreslení. Žák se tak rovněž učí soustředit svoji pozornost.
Modelování je velmi vhodné pro mladší žáky, ale dobře ho v kombinaci s různými materiály příležitostně využíváme i v tomto vzdělávacím období.
Žáci jsou v rámci výtvarné výchovy také seznamováni s díly předních domácích i evropských umělců. Vhodné jsou návštěvy výstav takových děl, která jsou žáci schopni pochopit, a která je mohou mravně a citově obohatit. Žáky seznamujeme s díly různých oborů umění. Žáci se je učí chápat a rozumět jim. Výstavy prací žáků se dají uspořádat i ve vhodné školní místnosti. Dbáme, aby výtvarná díla žáků nebyla vystavována trvale a výstavy často obměňujeme.
Ve výtvarné výchově v tomto období často využíváme mezipředmětové vztahy ve spojení s literární výchovou, s výukou geometrie, s přírodovědou, vlastivědou i s přípravou některých žákovských pomůcek. Jedním z úkolů výtvarné výchovy je připravovat žáka na praktický život, ve kterém budou v mnoha oborech potřebovat něco skutečného zakreslit nebo načrtnout. K tomu ho vedou reálné kresby.
V tomto období využíváme každé vhodné příležitosti ke zušlechťování citů žáků, pěstujeme jejich smysl pro přírodní krásy, a to jak ve výtvarné výchově tak i v ostatních předmětech. Žáci jsou seznamováni s vhodnými díly různých oborů umění prostřednictvím obrazů a ilustrací, učí se je chápat a rozumět jim.
Žák bude po ukončení 1. stupně schopen výtvarného vyjádření takovým způsobem, který ho uspokojí. Dokáže při práci uplatňovat představivost i fantazii. Při kresbě bude chápat vzájemné souvislosti zobrazovaných předmětů, bude postupovat od celku k detailům. Dokáže se orientovat v malířských a kreslířských potřebách a bude je umět udržovat v pořádku. Po ukončení práce si dokáže uvést své pracovní místo do původního stavu. Výtvarná výchova na 1. stupni je základem k dalšímu rozvíjení estetického cítění žáků na 2. stupni.
C) Obsah učiva výtvarné výchovy ve 2. vzdělávacím období:
I.Přehled tématických okruhů v daném období:
a) Rozvíjení smyslové citlivosti – výtvarné osvojování a vyjadřování skutečnosti
Výtvarné náměty v tomto okruhu vycházejí:
– z pozorování lidí a jejich projevů
– z přímých zážitků a zkušeností žáků
– z umělecky zpracovaných popisů skutečností (texty v čítance, dětské literatuře, vyprávění)
– z pozorování věcí (linie, tvar, materiál, povrch, barva, mat a lesk, vnímání světelných odstínů)
– z pozorování přírody (linie, barva, barevná proměnlivost, struktura, růst, překrývání, prolínání)
Rozvíjení smyslové citlivosti se tedy zaměřuje na prvky obrazného vyjádření, na uspořádání objektů do celků, odraz skutečnosti v lidském vědomí, působení uměleckých děl na žáky.
b) Uplatňování subjektivity – výtvarné vyjadřování osobních pocitů
Výtvarné náměty v tomto okruhu vycházejí z:
– nálad, emocí, představ, fantazie
– pozorování pohybů těla
– sledování projevu citových reakcí
– pocitů vyvolaných zrakovým vjemem (hračka, film, ilustrace, obraz, reklama, elektronický obraz aj.)
– pocitů vyvolaných uměleckým zážitkem (balet, hudba, obraz, četba)
V tomto tematickém okruhu se zaměřujeme na prostředky pro vyjádření osobních nálad, zkušeností a představ, různé typy vizuálně obrazných vyjádření a přístupy žáků k nim.
c) Ověřování komunikačních účinků – vysvětlování záměru vlastního výtvarného projevu
V tomto okruhu se zabýváme vysvětlováním výtvarných vyjádření samostatně vytvořených nebo jen pozorovaných. Individuální vysvětlování je třeba nechat probíhat ve skupinách nebo i v kolektivu třídy, aby mohli žáci svou interpretaci výtvarného díla porovnávat s interpretací ostatních členů skupiny.
II. Inspirační aktivity a záznamy:
a) Lidé v kulturách a historických epochách
Žáci:
– hledají souvislosti, odlišnosti, zajímavosti, uvědomují si jejich výtvarná hlediska a kvality proměn
– slovně charakterizují a hodnotí pohyby, doteky, gesta, oděv, hlasové projevy i projevy citových
reakcí, inspiraci hledají v nejbližším okolí, ve výtvarném umění a v mediích
b) Živá a neživá příroda
Žáci:
– hledají podněty pro svou výtvarnou tvorbu v reálném prostředí (domov, třída, zahrada, les atd.)
– pozornost soustřeďují na estetickou dimenzi projevů života organismů – bujení, růst, vrstvení, překrývání, prolínání, rozpad, členění, pohyb, vzájemné vztahy, povrch (lesk, mat), strukturu a barvu
– soustředí se přitom na časovou posloupnost proměn a na jejich jemné, světelné, tvarové, barevné a lineární nuance
– vytváří si představy o pokračování neuzavřených přírodních dějů, porovnávají jejich možné variace a varianty
c) Umění
Žáci:
– vyhledávají a srovnávají různé způsoby uměleckého vyjádření na příkladech konkrétních výtvarných děl současnosti i minulosti
– hledají styčné body výtvarného umění s dalšími druhy a projevy umění – kniha, písmo, literatura, film, hudba, divadlo, architektura
– v okolí školy, v obci nebo v regionu vyhledávají užité umění a architekturu
– učí se hodnotit v prostředí školy např. design (nábytek, osvětlovací tělesa, výzdobu, nářadí) nebo architekturu (stavební prvky budovy, detaily technických konstrukcí, materiál aj.)
d) Od inspirace k záznamu
Žáci:
– tvoří záznamy pozorování, vytvářejí sbírky, přehledy, sborníky výtvarného umění
– při využívání technických prostředků (kopírka, fotoaparát, internet aj) se soustředí na výtvarnou kvalitu záznamu
– zaznamenávají a dokumentují své činnosti, třídí si obrazové materiály většinou tak, jak se sami rozhodnou
– učí se pracovat s učebnicemi výtvarné výchovy, encyklopediemi, slovníky, časopisy, katalogy, filmovými dokumenty aj.
– navštěvují sbírky, výstavy, galerie a muzea ve svém okolí
– realizují výtvarné projekty
– připravují výtvarnou výzdobu třídy, školní slavnosti
– podílejí se na zlepšení prostředí školy
– dokumentují život školy
III. Učivo – návrh námětů:
Výtvarné náměty volí učitel tak, aby vycházely z přímých zážitků a zkušeností žáků. Využívá náměty
související s učivem přírodovědy a vlastivědy, pozorování na vycházkách, prožitků z výstav, koncertů, četby, ze sportovních akcí aj. Příklady námětů k výtvarnému zpracování:
– výtvarné vyjádření věcí, pozorování barev, hmatové vnímání tvarů a materiálů, objevování přirozených vlastností a funkcí předmětů, vyjádření základních tvarových znaků, řešení barevných vztahů zobrazeného předmětu a prostředí – to vytváří schopnost žáků výstižněji se výtvarně vyjádřit
– malby vycházející z pozorované skutečnosti i z představ objevování a výtvarné sledování barevné proměnlivosti přírody, vystižení barev přírody – podzimu, zimy, jara, léta, rozkvetlých stromů a keřů, zrajícího ovoce, květinových záhonů, kytic aj.
– vyhledávání a objevování tvarově a barevně zajímavých přírodnin žáky, pozorování případných souměrností přírodnin (motýli, brouci, některé listy i plody)
– odlišování výtvorů přírody od lidských výtvorů, žáci jsou přitom vedeni k zaujímání svých vlastních estetických postojů
– sochařství a příroda – rozlišování tvarů přírodních a tvarů opracovaných člověkem, vyhledávání a pozorování soch v okolí (socha, sousoší, bysta, reliéf)
– vyjádření linie růstu při kresbě a malbě rostlin
– dotváření přírodnin na základě fantazie
– využívání výtvarného výrazu linie vytvořené různými nástroji v různých materiálech, uplatňování kontrastů tvarů a barev
– proměny a projevy energie v přírodě – zobrazování bouře, mlhy, mraků, blesků, sopek aj.
– rozmanitosti přírody – půda a život v ní, drahokamy, krápníkové jeskyně, zimní útvary aj.
– zpřesňování výtvarného vyjádření proporcí lidské postavy a hlavy
– zobrazování lidské postavy v pohybu
– různé textilní materiály (plátno, vlna, hedvábí), oděvní tvorba, móda současnosti, módní přehlídka pro určité příležitosti a pro všední den
– výtvarné ztvárňování pohádkových bytostí, využívání barevné i tvarové nadsázky
– řešení úkolů dekorativního charakteru v ploše, řazení prvků v tvarové i barevné kompozici, symetrická i asymetrická řešení
– využívání psaných, kreslených, stříhaných a vytrhávaných písmen jako dekorativního prvku, návrhy plakátů na školní akce
– pozorování estetické úrovně předmětů denní potřeby, vlastní návrhy a modely takových věcí
– vyhledávání zajímavých prvků architektury ve svém prostředí a v okolí školy
– zobrazování tvarů různými technikami prostorově, poznávání a vytváření reliéfů
– pozorování a výroba (i ve spojení s pracovními činnostmi) dekorativních věcí ke zkrášlení domácího i školního prostředí
– pozorování výtvarné úpravy dětských knih a učebnic, rozlišování kreseb významných ilustrátorů dětských knih, výstava oblíbených dětských ilustrátorů
– ilustrace svých prvních knih (listů portfolia), vytvářených při výuce českého jazyka, přírodovědy aj.
– poznávání různých způsobů malířského vyjadřování – figura, portrét, krajina, zátiší na příkladech konkrétních výtvarných děl
– zaměření se na krásy přírody a na vztah k životnímu prostředí (ve spojení s přírodovědou)
– tématické kresby k významným událostem ve školním roce
Učitel volí náměty výtvarných prací podle svého uvážení. Úkolem učitele je vyvolávat podněty, určovat témata a náměty, žáky motivovat, volit vhodné inspirace. Do vlastní výtvarné činnosti žáků zasahuje učitel radami, které se týkají použitého materiálu a způsobu práce s ním, kreslířských nástrojů a praktického zacházení s nimi. Při výuce se využívá četby, přírodovědného a vlastivědného učiva i dění ve škole a v obci. Příklady námětů nejsou pro učitele závazné. Výtvarné techniky volí učitelé podle svého uvážení tak, aby se rozšiřoval jejich okruh, aby byly pro děti zajímavé a přiměřeně rozvíjely dětskou tvořivost a představivost.
Úspěch práce žáků závisí do značné míry na tom, jak pozorovanou skutečnost v průběhu výuky dokážeme žákům přiblížit, jak dovedeme ukázat tvar jako výsledek přírodních zákonitostí i jak dovedeme výuku výtvarné výchovy organicky spojovat s ostatními vyučovacími předměty, např. se čtením nebo vyprávěním o květinách v přírodovědě.
D) Očekávané výstupy na konci 2. období základního vzdělávání
Žák:
– při vlastních tvůrčích činnostech pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření, porovnává je na základě vztahů (světlostní poměry, barevné kontrasty, proporční vztahy aj.)
– užívá a kombinuje prvky vizuálně obrazného vyjádření ve vztahu k celku: v plošném vyjádření linie a barevné plochy, v objemovém vyjádření modelování a skulpturální postup, v prostorovém vyjádření uspořádání prvků ve vztahu k vlastnímu tělu i jako nezávislý model
– při tvorbě vizuálně obrazných vyjádření se vědomě zaměřuje na projevení vlastních životníchzkušeností i na ztvárnění nejbližších sociálních vztahů a rozvoj komunikace.
– nalézá vhodné prostředky pro vizuálně obrazná vyjádření vzniklá na základě vztahu zrakového vnímání k vnímání dalšími smysly, uplatňuje je v plošné, objemové i prostorové tvorbě
– osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě k tvorbě a interpretaci vizuálně obrazného vyjádření, pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a prožitků svobodně volí a kombinuje prostředky (včetně prostředků a postupů současného výtvarného umění)
– porovnává různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření a přistupuje k nim jako ke zdroji inspirace
– nalézá a do komunikace v sociálních vztazích zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil
