Vzdělávací oblast je v 1. – 3. r. realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu:
Matematika
A) Výchovně vzdělávací cíle:
– osvojování základních matematických pojmů na základě aktivních činností každého žáka;
– důraz na porozumění základním pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům;
– rozvíjení zkušeností s matematickým modelováním pomocí činností, kterými se žáci učí poznávat a nalézat situace, které dokážou matematicky popsat;
– využívání zkušeností žáků z domova i ze života kolem nich;
– prostor pro aktivní projev žáka – vymýšlení úloh žáky, využití jejich zájmů, komunikace mezi žáky, efektivní využívání osvojených poznatků;
– grafické projevy žáka – od kresleného obrázkového názoru k náčrtům;
– postupné osvojování prvních matematických pojmů, početních výkonů, postupů, základů jazyka matematiky a způsobů jejich užití.
B) Charakteristika výuky:
Matematické vzdělávání v tomto období pomáhá žákům vnímat význam matematiky v životě. Žáci se učí vyjadřovat pomocí čísel. Matematika rozvíjí pozornost, vytrvalost, schopnost rozlišovat, objevovat, vytvářet různé situace. Žáci se učí svoji práci kontrolovat, srovnávat, učí se sebedůvěře, slovně i písemně vyjadřují výsledky svého pozorování. S vyjadřovacími schopnostmi se rozvíjí jejich schopnost uvažovat.
Vzdělávací oblast matematika je tvořena čtyřmi tematickými okruhy:
a) Číslo a proměnná:
V tomto tematickém okruhu si žáci postupně osvojují aritmetické operace (porovnávání, zaokrouhlování, sčítání, odčítání, násobení, dělení). Přitom se dbá na tři složky:
– dovednost (provádění početních operací);
– algoritmické porozumění (proč je práce prováděna předloženým postupem, důraz na činnostní provedení a pozorování žáků, hovor o pozorovaném);
– významové porozumění (umět operaci propojit na reálné situace – nejlépe za pomoci individuálních činností, matematizace reálných situací).
b) Závislosti a vztahy:
Žáci si v tomto tematickém okruhu na základě pozorování uvědomují změny a závislosti známých jevů. Porovnávají velikosti věcí a čísel. Pomocí svých činností postupně pochopí, že změnou může být zvětšení, zmenšení, růst, pokles. Na poznání a pochopení závislostí navazuje v dalších obdobích práce s tabulkami, diagramy a grafy.
c) Geometrie v rovině a v prostoru:
Žáci se v tomto tematickém okruhu učí objevovat, rozlišovat a určovat základní geometrické rovinné a prostorové útvary. Geometricky modelují reálné situace, hledají geometrické útvary ve svém okolí a pojmenovávají je. Učí se měřit délku, poznávají základní jednotku délky. Učí se základy grafického projevu v geometrii.
d) Slovní úlohy:
Jejich řešení je do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky. Při nich je třeba uplatňovat uvažování žáků, které později přechází v logické myšlení. Učí se řešit jednodušší úlohy z reálného světa, analyzovat reálné situace, pochopit problém, utřídit údaje, pomocí konkrétního názoru situaci modelovat, následně řešit a formulovat odpověď.
Matematika svým charakterem vyžaduje činnostní pojetí.
Do první třídy přicházejí děti s nestálou a rozptýlenou pozorností, mnozí neumějí naslouchat. Hodiny matematiky dávají prostor k tomu, aby se žáci učili pozorně naslouchat slovům učitele. Pojmy čísel první desítky a početní výkony s nimi prováděné se vyvozují zásadně pomocí žákovských pomůcek a to hlavně konkrétních věcí a dále pomocí zástupného názoru a obrázků. Vždy ve spojení s manipulací každého žáka s uvedenými pomůckami. Tyto činnosti pomáhají lehce podchytit pozornost žáků. To také napomáhá tomu, že lze brzy individuálně pracovat s celým žákovským kolektivem, docílit pozornosti všech žáků. Pomůcky v rukou žáků a činnosti s nimi umožňují učiteli okamžitou zpětnou vazbu a možnost reagovat na úroveň zvládnutí učiva žáky.
Velmi dobrým prostředkem k rozvoji pozornosti i k projevu míry pochopení probíraného matematického učiva jsou hovory žáků k činnostem, při kterých početně vyjadřují své zkušenosti. Rozvíjí se přitom schopnost žáka vyjadřovat své myšlenky, posiluje se sebedůvěra žáka v jeho schopnosti.
Výchova pozornosti a sebedůvěry je úzce spjata s výchovou smyslu pro zodpovědnost, nyní za vlastní práci ve škole a za její výsledky, později pak za práci prováděnou v zaměstnání. Smysl pro odpovědnost za vlastní práci je úspěšně vytvářen, je-li žák brzy veden k samokontrole. Tomu je v materiálech připravených pro činnostní výuku věnováno hodně prostoru.
Velký význam v matematice má aktivita žáků. Činnostní formy učení dávají dostatek možností k jejímu neustálému podněcování.
Činnostní učení matematice není založeno na výsledcích, které se objeví hned po jedné hodině činností zařazených do výuky náhodně, odděleně. Toto učení naopak vyžaduje aplikaci činností do celého souboru hodin. Uvědomujeme si, že ani jeden návyk se nemůže vytvořit jen v jedné hodině. Ani jeden matematický pojem nemůže být utvrzen během jedné vyučovací hodiny. Je nutné v řadě po sobě následujících vyučovacích hodin nechat daný pojem postupně objevit a přijmout všemi žáky, poznané učivo krátce v každé hodině procvičovat a nechat ho obohacovat novými žákovskými nápady a zjištěními. Každá vyučovací hodina, která je zařazena do určitého systému činností, svým dílem přispívá k vytvoření a upevnění vykládaného pojmu. Každá vyučovací hodina také individuálně přibližuje žákovi určité nové vědomosti. Proto musí každý žák dostat dostatečný prostor k pochopení učiva a k dovednosti o něm hovořit.
V systému vyučovacích hodin činnostního učení matematice vyplývá nové učivo z předcházejícího a zároveň je základem a oporou pro učivo následující. Za tohoto předpokladu se často stává, že žáci nové učivo objeví sami a často jim ani nepřipadá nové. K tomu učitel žákům dopomáhá určitým upozorněním, otázkou nebo doporučením, co pozorovat. Žákům je třeba dát dostatečný prostor na objev poznávaného jevu i na jeho zvládnutí a procvičení.
K osvojení si nového učiva a ke zkonkrétnění vytvářených pojmů vedeme žáky především prostřednictvím individuálních činností se zvolenými konkrétními pomůckami. Velkou mírou přitom napomáháme rozvoji správného uvažování žáků.
Řešení slovních úloh formou individuálních činností spolu se slovním vyjádřováním úloh a odpovědí žáky, můžeme hodnotit jako nejmocnější prostředek rozvoje chápavosti dětí. Při tomto učení dovedeme postupně všechny žáky k tomu, že se dovedou o učeném jevu vyjadřovat v matematice jasně, souvisle a přesvědčivě.
Činnostní učení matematice, je prakticky ověřený nástroj, pomocí něhož učitel snadno upoutává pozornost žáků, probouzí jejich představivost a postupně uvádí do pohybu myšlení každého žáka.
Při řešení slovních úloh je žák jejich tvůrcem, vynálezcem i řešitelem. Úsilí, které při tom žáci vynakládají, působí příznivě na jejich rozumový vývoj. Rozvíjena je přitom i samostatnost žáka a jeho tvořivost.
Podmínky pro dosažení dovednosti žáka správně řešit slovní úlohy jsou:
– provádění různých praktických činností, které znázorňují určitou úlohu
– pokus o samostatné vyhledávání cesty řešení žákem a o vyjádření odpovědí náležející k dané úloze
– samostatné vymýšlení a formulování úloh podobných úlohám právě řešeným
– vymýšlení úloh příbuzných (s blízkým praktickým obsahem) žáky a předkládání obdobných úloh k řešení učitelem
– řešení obtížnějších úloh až po dokonalém zvládnutí úloh jednoduchých
Při řešení slovních úloh se ukazuje, že někteří žáci teprve po řešení úloh ze života tak, jak ho znají, začínají chápat smysl, cíl a význam řešení slovních úloh.
Učebnice a pracovní sešity, které jsou připravené k činnostnímu učení matematice, předkládají mnoho slovních úloh ze života, čímž jsou také dětem blízké a jasné. Metodické postupy v nich zvolené nejsou jednotvárné, upoutávají žáky, budí jejich zájem, mobilizují jejich pozornost.
Dosažení dobrých výsledků v hodinách matematiky vyžaduje:
– naučit žáky pozorně vnímat, co říká a dělá učitel a co odpovídají spolužáci
– učit žáky soustředit se na své činnosti, hovořit o nich, reagovat na upozornění učitele, vnímat práci a vyjadřování spolužáků
– pravidelným zařazováním činností do výuky dosáhnout při nich zručnosti žáků
– používat činnostních metod k dosažení aktivity žáků a jejich spoluúčasti při učení
– individuální účast každého na řešení a pozorování předloženého problému
– poskytnout každému žákovi dostatečný prostor k tomu, aby měl možnost vniknout do podstaty problému, o kterém se hovoří ve vyučování – porozumět učební látce
– pestré změny forem práce v průběhu roku, rozmanitost používaných pomůcek a tím dosažení zajímavosti výuky
– každodenní činnosti žáků a každodenní zpětnou vazbu mezi učitelem a žáky, to pak pomáhá učiteli vnímat a rozvíjet osobnost každého z nich
– aby vyučování matematice mělo nejen vzdělávací, ale i výchovný charakter, neboť tam kde tomu tak není, nebývá ani dobrý prospěch
– do vyučování často zařazovat úlohy, v nichž se odráží život obklopující dítě, to co dítě vidí, v čem má přímou účast, to potom snadno zařazuje do svých početních úvah a myšlenek
– časté sestavování úloh ze života samotnými žáky, neboť tvorba úloh, otázek a odpovědí napomáhá dobrému zvládnutí učiva, obměny slovních úloh
– propojování výuky matematiky s ostatními předměty, zvláště s prvoukou
Při vyučování matematice v prvním období základního vzdělávání při probírání určitého učiva:
– seznámíme žáky s prvním pojetím daného problému a motivujeme je
– užitím názorných pomůcek a konkretizací vedeme žáky postupně k pochopení problému, který je dán novou učební látkou
– provádíme třídění a srovnávání naučených vědomostí s vědomostmi již osvojenými
– provádíme cvičení s praktickým užitím získaných vědomostí
– necháváme žáky samostatně vymýšlet slovní úlohy, které vycházejí z jejich zkušeností
– provádíme cvičení k zautomatizování určité početní operace
– necháváme žáky při praktických činnostech objevovat potřebu nového početního výkonu
– látku pro počítání zpaměti volíme tak, aby přispívala k dosažení dobrého zvládnutí probíraného učiva
V prvním období základního vzdělávání necháváme žáky pod vedením učitele matematické poznatky objevovat a formulovat je svými slovy. Učitel pak matematický pojem upřesní a správně ho formuluje.
Zdůrazňujeme potřebu častého zařazování počítání zpaměti, a to po celé první období základního vzdělávání. Při počítání s malými čísly by nikdy nemělo být počítání zpaměti nahrazováno písemných počítáním.
Po celé první období se v matematice kladou základy počítání zpaměti. Žáci se učí způsoby pamětného sčítání, odčítání, násobení a dělení v oboru do 100 i do 1000. Řešení slovních úloh zpaměti je třeba vždy spojovat s žákovým vysvětlením, jak k výsledku dospěl. V průběhu 1. – 3. ročníku je třeba, aby každý žák vyřešil mnoho jednoduchých slovních úloh. To není možné realizovat tehdy, pokud bychom měli zároveň vyžadovat klasické zápisy každé úlohy. Při řešení slovních úloh zpaměti může žák používat konkrétní názor, nákres, náčrt a jiné svoje zobrazení a z něho formulovat výsledek a vysvětlit, jak k němu dospěl. U celé řady slovních úloh řešených činnostně zpaměti mohou žáci objevit několik způsobů řešení úlohy. Zájem žáků o počítání zpaměti se dobře probouzí vhodnou motivací, spojováním řešení slovních úloh s individuálními činnostmi, častým vymýšlením slovních úloh žáky samotnými, a poznáním, že je v jejich schopnostech úlohy řešit.
C) Obsah učiva
1. ročník
– vytváření představ o jednotlivých číslech na základě názoru
– přirozená čísla 1 až 5 – numerace, vidění počtu věcí do 5
– rozklady čísel
– tvoření slovních úloh žáky bez užití početních výkonů (ze začátku i bez znalosti číslic)
– porovnávání počtu věcí
– sčítání a odčítání přirozených čísel spojené s manipulačními činnostmi (do 5)
– slovní úlohy doplněné příkladem (do 5)
– přirozená čísla 1 až 10 – numerace, vidění počtu věcí do 10
– rozklady přirozených čísel do 10
– sčítání a odčítání přirozených čísel v oboru do 10, názorné zavedení pomocí činností
– jednoduché slovní úlohy ze života řešené na základě manipulace í s věcmi i s penězi
– orientace v prostoru (před, za, vedle, vpravo, vlevo, dole, nahoře)
– automatizace spojů sčítání a odčítání do 10
– porovnávání počtu věcí, porovnávání čísel bez zápisu znamének nerovnosti
– přirozená čísla do 20 – numerace
– sčítání a odčítání v 2. desítce s využitím analogie s 1. desítkou (bez přechodu přes desítku), analogie musí vyplynout z individuálních činností žáků
– vztahy o několik více, o několik méně
– slovní úlohy ze života (obor do 20)
– poznávání geometrických tvarů, rovinných obrazců a těles – využití vhodných stavebnic, stavby podle předlohy i podle fantazie
Výuka matematiky má v 1. ročníku činnostní charakter. Vysvětlování početních výkonů se v 1. a 2. ročníku provádí na základě činností se skupinami předmětů. Názornému počítání slouží též jednoduché obrázky a značky kreslené dětmi. Při vytváření pojmu čísel a početních výkonů se přechází od činností s trojrozměrnými předměty k připraveným pomůckám (kolečka, peníze, vystřižené obrázky) až ke kreslenému názoru v pracovních sešitech a názoru demonstračnímu. Také vytváření slovních úloh a jejich obměny vychází z věcného názoru, především je však třeba využívat individuálních žákovských zkušeností.
Velmi vhodným tématem slovních úloh je obchodování spojené s manipulací s pomůckou „papírové mince a bankovky“.
Matematika celého 1. ročníku je vyučována hlavně v souvislosti s učivem prvouky, ale také v souvislosti s učivem českého jazyka (vymýšlení slovních úloh, vytváření otázek, vyjadřování se k činnostem).
Podle podmínek školy se mohou děti ve vyučování seznamovat s prací na počítači a využívat v matematice jednoduché počítačové programy a hry obsahujícíprocvičování vidění počtu věcí, přiřazování čísla k určitému počtu věcí, porovnávání počtu věcí a čísel a též procvičování početních výkonů.
Tyto dovednosti dále rozvíjíme v následujícím 2. a 3. ročníku základního vzdělávání. Vhodných počítačových her a programů lze využívat k procvičování učiva nejen matematiky, ale i dalších vyučovacích předmětů.
2. ročník:
– opakování učiva z 1. ročníku:
• rozklady čísel do 10
• numerace do 20
• porovnávání čísel
• automatizace spojů sčítání a odčítání do 20
• jednoduché slovní úlohy spojené s názorem
– sčítání a odčítání s přechodem přes desítku vyvozené na základě manipulačních činností žáků
– přirozená čísla do 100 – numerace – vytváření představ čísel na základě názoru:
• posloupnost přirozených čísel
• počítání po desítkách, počítání po jednotkách v různých desítkách
• čtení a zápis čísel, číselná osa
• porovnávání čísel pojmenovaných i nepojmenovaných
• zaokrouhlování čísel na desítky na základě práce s číselnou osou
– sčítání a odčítání v oboru do 100
• sčítání a odčítání násobků 10
• přičítání jednociferných čísel k celým desítkám i jejich odčítání od celých desítek (typy:
30 + 7; 90 – 8)
• sčítání a odčítání v jednotlivých desítkách s využitím analogie s počítáním v 1. desítce vyplývající z individuálních činností žáků s pomůckami
(typy: 32 + 6; 57 – 4)
• sčítání a odčítání s přechodem desítek
(typy: 49 + 5; 25 + 30; 71 – 4; 93 – 20; 80 – 15)
• sčítání a odčítání dvojciferných čísel (typy: 23 + 41; 68 – 34), počítání s „penězi“
• vytváření jednoduchých slovních úloh k jednotlivým typům příkladů na sčítání a odčítání (využití při obchodování);
– názorné zavedení násobilky 1, 2, 5, 10, 3, 4, které je odvozeno z opakovaného přičítání stejných čísel
– činnosti vedoucí k pochopení násobilky a jejímu procvičování
– slovní úlohy, které vedou k pochopení úsudku několikrát více (s využitím peněz)
– geometrické tvary rovinné a prostorové, hry s tvary, modelování, rozlišování modelů těles i geometrických tvarů ve svém okolí
– rozvíjení prostorové představivosti – stavebnice, soubory krychlí, apod.
– rovné a křivé čáry
– praktické měření délek, jednotky délky: metr, centimetr
– jednotky času (hodina, minuta), poznávat, kolik je hodin na hodinách ručičkových i digitálních, orientace v čase
Výuka matematiky ve 2. ročníku má i nadále činnostní charakter. Všechny činnostní a počtářské dovednosti získané v 1. ročníku se využívají a dále rozvíjejí. Pokračuje též rozvoj řečových dovedností žáků. Postupně se u žáků vytváří dovednost matematického vyjadřování.
Číselný obor se rozšiřuje do 100 činnostně, hlavně na základě manipulací s „penězi“ a za využití obrázkového názoru. Zdůrazňuje se řešení slovních úloh, neboť při jejich řešení se rozvíjí logické myšlení žáků a současně se upevňují a automatizují početní výkony. Automatizace početních výkonů vzniká na základě dokonalého pochopení probíraných algoritmů. Matematické dovednosti se ve 2. ročníku rozšiřují o početní operaci – násobení, která je vyvozována na základě činností s konkrétním názorem.
Násobení má přitom žák možnost objevit z opakovaného sčítání. Činnosti vedoucí k tomuto objevu a jeho ověřování je třeba provádět s různými pomůckami, vhodnou pomůckou jsou peníze. Spoje násobilek 2, 5, 10 se v podstatě připravují již od 1. ročníku při opakovaném přičítání určitého čísla. Ve 2. ročníku tuto zkušenost žáků využijeme. Na základě činností žáci pochopí princip násobení a později i to, jak lze násobilky využít v praktickém životě. Obojí je základním předpokladem ke tvorbě slovních úloh na násobení žáky a k pozdější postupné automatizaci násobilkových spojů.
Geometrie ve 2. ročníku má motivační charakter. Je především zaměřena na hry s prostorovými a rovinnými tvary. Průpravou pro pozdější provádění náčrtů v geometrii je ve 2. r. kreslení různých rovných a křivých čar, jednotažek apod. Měření délek se provádí na konkrétních předmětech.
3. ročník:
– opakování učiva z 2. ročníku:
• počítání do 20 s přechodem přes 10
• numerace do 100
• sčítání a odčítání v oboru do 100
• slovní úlohy vedoucí k sčítání a odčítání i k porovnávání o několik více, o několik méně
• sčítání a odčítání do 100, příklady typu: 36 + 17; 65 – 28
– příprava písemného sčítání a odčítání do 100 na základě činností s pomůckami „desítky koleček“, „papírové mince a bankovky“
– slovní úlohy vedoucí k porovnávání rozdílem
– násobení a dělení v oboru násobilek do 100, automatizace spojů
– slovní úlohy vedoucí k násobení a dělení a rozlišování úsudků několikrát více, několikrát méně a jejich obměny
– na základě manipulačních činností rozlišovat úsudky: o několik více, o několik méně, několikrát více, několikrát méně
– násobení dvojciferných čísel jednociferným číslem (velká násobilka vyvozená činnostními postupy s oporou o zapsaný příklad)
– užití závorek v příkladech se dvěma početními výkony
– přirozená čísla v oboru do 1 000 – numerace:
• vytvoření představy čísel na základě názoru: činnosti žáků s pomůckami „papírové mince a banovky“, „čtvercová síť“
• posloupnost přirozených čísel, počítání po stovkách, desítkách, jednotkách
• čtení a zápis čísel
• práce s číselnou osou (využití čtverečků s napsanými čísly k manipulaci)
• porovnávání čísel
• zaokrouhlování čísel na stovky, na desítky
– sčítání a odčítání v oboru do 1 000:
• sčítání a odčítání zpaměti příklady typu:
241 + 7; 325 – 3; 530 + 40; 490 + 60; 380 – 20; 240 – 50; 300 – 8; 600 – 40
(při sčítání a odčítání zpaměti má nejvýše jedno číslo všechny tři číslice různé od nuly)
– seznámení s písemným sčítáním dvou trojciferných čísel, odhady výsledků
– seznámení s písemným odčítáním dvou trojciferných čísel, kontrola výpočtu sčítáním
– slovní úlohy s jedním početním výkonem a jejich obměny, nácvik jejich zápisů,
– seznámení s prováděním odhadu předběžného výsledku řešení slovních úloh
– slovní úlohy se dvěma početními výkony, využití námětů z obchodování
– rýsování přímek, vzájemná poloha (rovnoběžky, různoběžky), průsečík přímek
– bod ležící na přímce a mimo přímku, úsečka a její označování, odhadování a měření délky
– jednotky délky (metr, centimetr, milimetr, kilometr), jejich rozlišování, vytvoření správné představy o velikosti jednotek na základě činností, jednoduché převody (m, cm, km)
– čtverec a obdélník – jejich náčrty kreslené do čtvercové sítě i volně na papír
– rozvoj prostorové představivosti (stavby z krychlí na vrstvy), stavby podle předlohy
– tělesa kolem nás – poznávání geometrických tvarů
– jednotky času (hodina, minuta, vteřina), jednoduché převody, orientace v čase
Vyučování matematice ve 3. ročníku je stejně jako v předcházejících ročnících názorné, často spojené s aktivní činností všech žáků. Žákovských činností využíváme při výkladu i procvičování učiva. Velmi vhodné jsou činnosti s pomůckami „desítky koleček“ a „papírové mince a bankovky“, např. při obchodování, činnostní práce na číselných osách (využití čtverečků z tvrdšího papíru, nejlépe o straně 2 cm), činnosti s „dvoubarevnými kolečky“ (názorné rozlišování úsudků).
S numerací a počítáním v číselném oboru do 1000 je třeba začít až po dokonalém zvládnutí numerace a počítání v oboru do 100 pokud možno všemi žáky. Rozšíření číselného oboru do 1000 je zařazováno až do 2. pololetí 3. ročníku. Proto se dobré zvládnutí všeho učiva náležejícího do číselného oboru do 1 000 nemůže předpokládat u všech žáků na konci 3. ročníku.
Pojetí početních výkonů, jak byly vysvětleny v 1. a 2. ročníku, se ve 3. ročníku nemění. Ve 3. ročníku se algoritmy početních postupů pamětného počítání rozšiřují o seznámení žáků s algoritmy písemného sčítání a odčítání. Zvládnutí algoritmů písemného sčítání a odčítání nepatří do závěrečné klasifikace ve 3.ročníku. Slovní úlohy tvoří nedílnou součást učení početních výkonů. Velký význam mají slovní úlohy, které využívají číselné údaje z prostředí, které žáci znají.
Zařazování počítačových programů k procvičování učiva matematiky může být ve 3. ročníku pro žáky velmi oblíbenou činností.
V geometrii je třeba vést žáky tak, aby rozuměli krátkým textům úloh s geometrickým obsahem a aby dokázali popsat jednoduchý geometrický obrázek.
D) Očekávané výstupy na konci 1. období výuky matematice:
ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE
Žák:
– používá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru, vytváří soubory s daným počtem prvků
– čte, zapisuje a porovnává přirozená čísla do 1 000, užívá a zapisuje vztah rovnosti a nerovnosti
– užívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose
– provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly
– řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje a modeluje osvojené početní operace
ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY
Žák:
– orientuje se v čase, provádí jednoduché převody jednotek času
– popisuje jednoduché závislosti z praktického života
– doplňuje tabulky, schémata, posloupnosti čísel
GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU
Žák:
– rozezná, pojmenuje, vymodeluje a popíše základní rovinné útvary a jednoduchá tělesa; nachází v realitě jejich reprezentaci
– porovnává velikost útvarů, měří a odhaduje délku úsečky
– rozezná a modeluje jednoduché souměrné útvary v rovině
Matematika v tomto období rozvíjí paměť žáků, jejich představivost, tvořivost, klade základy logického úsudku.
Matematické vzdělání přispívá k formování osobnosti žáků, rozvíjí důslednost, tvořivost sebedůvěru, sebekontrolu aj.
V systému individuální práce se slabšími žáky v matematice v prvním období základního vzdělávání má mimořádně velký význam správné a hojné používání názorných pomůcek, kreslených znázorňování, cvičení v sestavování vlastních úloh a jejich řešení, počítání zpaměti.
Systém činnostního učení, který používáme, ukazuje, že se v pedagogické praxi při učení základů matematiky v prvním období základního vzdělávání, nemusí vyskytovat beznadějné situace. Při dodržování základních zásad a metod činnostního učení, dosahujeme uspokojivých výsledků i u žáků s diagnostikovaným opožděným vývojem nebo různými „dys“ problémy
