Umění a kultura

Požadavky této vzdělávací oblasti se realizují v 1. – 3. r. ve dvou samostatných vyučovacích předmětech: hudební výchova a výtvarná výchova.

Hudební výchova

A) Výchovně vzdělávací cíle:

–        naučit žáky čistě a výrazně zpívat lidové i umělé dětské písně v hlasovém rozsahu přiměřeném žákům mladšího školního věku

–        nacvičit správné dýchání a tvoření tónů

–        rozvíjet hudební sluch a paměť na melodii i slova

–        učit rozlišovat a udržovat určitý rytmus

–        rozvíjet hudebnost zařazováním poslechu lidových písní i poslechu hodnotné vážné hudby vhodné pro tento věk a vést žáky k zájmu o hudbu

–        poznat a dbát o rozvoj talentovaných žáků

–        probouzet u žáků zájem o vlastní pěvecké a hudební aktivity

B) Charakteristika výuky:

Hlavními složkami hudební výchovy jsou zpěv a poslech hudby. Těžištěm hudebně-výchovné práce je zpěv. Láska k hudbě se nejsnáze probouzí zpěvem, neboť při něm je žák aktivní a tvořivý. Zpívaná píseň nejlépe rozvíjí pěvecké i hudební dovednosti a návyky žáků.  Nejčastější  formou  tohoto  období   je  zpěv  jednohlasný.  Učitel dbá individuálních zvláštností dětského hlasu, vede žáky k tomu, aby zpívali čistě, lehce a bez křiku. Dále je třeba pamatovat na to, aby rozsah a poloha písní odpovídaly rozsahu a poloze dětského hlasu. V hudební výchově je třeba střídat činnosti tak, aby děti nezpívaly po celou vyučovací hodinu.

Výběr písní má být rozmanitý, má napomáhat hlasovému výcviku. V tomto období jsou pro zpěv nejvhodnější lidové písně, dětmi oblíbené písně umělé, vhodné je využívat i písní místních nebo krajových. Současně s výcvikem pěveckých dovedností rozvíjí zpěv hudební sluch žáků, jejich smysl pro čistou intonaci a rytmus.  Smysl pro rytmus snadno a dobře rozvíjíme častým zařazováním jednoduchých doprovodných nástrojů (tyčinky, bubínek, tamburína, činely apod.) ke zpěvu žáků. Vnímání hudby se rozvíjí v celé hudebně-výchovné práci, nejvýrazněji při poslechu hudby. Poslechem se učí žáci hudbu citově prožívat  a soustředit se. Přitom jsou žáci vedeni k tomu, aby vyjadřovali a srovnávali své dojmy z poslechu hudebních skladeb.

Zpěv by se měl stát pro děti přirozenou potřebou pro vyjádření pohody a radosti, a to i v jiných předmětech než Hv. Proto výuku hudební výchovy vedeme tak, aby se stala pro žáky příjemnou a oblíbenou. K dobrému rozvíjení pěveckých dovedností žáků v tomto období velmi dobře napomáhá každodenní zpěv  zařazovaný v průběhu vyučování jako doplněk učiva nebo jako příjemná relaxační chvilka. 

Ve zpěvu i poslechu je nezbytné se vracet k probraným písním a skladbám. Jen tak žák může dobře zvládnout melodii a slova písně, zapamatovat si hudební skladbu. Stále zdokonalovanou reprodukcí písní a opakovaným poslechem se prohlubuje vztah žáků k hudebním dílům i intenzita jejich estetického prožitku.  Při výuce hudební výchovy je třeba věnovat pozornost hudebně nadaným žákům, dbát o jejich další rozvoj, doporučovat zájmovou činnost. Zpěvem, poslechem, jednoduchým doprovodem písní na dětské hudební nástroje a pohybovým projevem se stávají děti aktivními provozovateli hudby.

C) Obsah učiva předmětu hudební výchova v jednotlivých ročnících:

S hudbou se dítě setkává od malička. Proto v počátcích výuky Hv budeme vycházet ze znalosti jednoduchých lidových písní, které obvykle žáci znají ze zpěvu v rodinách, ze zpěvu podle dětských knížek a ze zpívání v mateřských školkách a dětmi oblíbených hudebních nahrávek.

Děti předškolního věku obvykle umí zpívat písně:

Halí, belí                                   Pásla Ovečky

Ovčáci, čtveráci                        Jedna, dvě, tři, čtyři, pět

Kočka leze dírou                       Travička zelená

Skákal pes                                Holka Modrooká

Pec nám spadla                         Já mám koně

Maličká su                                Když jsem já sloužil

To je zlaté posvícení                  Pod naším okýnkem

Prší, prší                                   Čížečku, čížečku

1. ročník

–        rozlišování zvuků a tónů

–        melodizované říkanky

–        hudebně pohybové hry

–        dechová a hlasová cvičení

–        lidové písně vhodné pro děti, které v dětech budí radost ze zpěvu, lásku k lidem, k přírodě, k domovu

–        písně umělé, které zachycují život dětí, svět her, pohádek, fantazie

–        vytváření pěveckých dovedností a návyků: správné držení těla a hlavy, správné dýchání, tvoření tónů, výslovnost

–        sluchem rozlišovat základní vlastnosti tónu: vysoký – nízký, dlouhý – krátký, silný – slabý (pomocí zrakového i pohybového názoru) 

–        vést žáky k tomu, aby se projevovali i pohybově podle hudby

–        pro poslech je vhodné volit: lidové písně v provedení dětských sborů, poslech písní, které zpívají skupiny dětí ze třídy, přístupné a dětem obsahově blízké umělé písně, dětské taneční hry, jednoduché instrumentální skladby

–        vytváření citového vztahu k hudbě

Písně vhodné k nácviku pro 1. ročník:

Travička zelená                         Šel zahradník do zahrady

Proč                                          Když jsem jel do Prahy

Pod naším okýnkem                  Já jsem z Kutné hory

Bude zima, bude mráz               Šla Nanynka do zelí

Pásli ovce valaši                        Když jsem já ty koně pásal

Štědrej večer nastal                   Žežuličko, kde jsi byla

My tři králové                           Máminy oči

Kotě a sluníčko

 Poznámka:

Další písně vhodné pro 1. ročník jsou uvedeny v materiálech pro hudební výchovu nakladatelství Nová škola Brno. Žák by měl na závěr školního roku umět slova a melodii alespoň 8-10 písní.

V průběhu celého roku dbáme při výuce na to, aby vyučování bylo radostné a dalo žákům co nejvíce citových zážitků. V prvním ročníku mají někteří žáci nevyvinutý hudební sluch, nedovedou, či nechtějí zpívat. Pěvecké dovednosti získávají žáci přípravnými cvičeními, která si učitel vytváří z prvků nacvičované písně. Přitom je dobře využívat individuálního zpěvu žáků, kteří intonačně čistě zpívají a ostatní nechat zpěv spolužáka poslouchat a potom napodobovat.

Učitel věnuje péči o hlas žáků pozornost. Dbá, aby žáci :

–  zpívali lehce, bez křiku, ve vyvětrané místnosti

–  nezpívali dlouho ve vysoké nebo nízké hlasové poloze

–  nezpívali celou hodinu

–  poslouchali se navzájem

K cvičením hlasovým se řadí cvičení dechová. Při nich se žáci učí hospodařit s dechem. Je možné k nim připojit i pohyby paží. Hlasová cvičení je vhodné volit jednoduchá, aby se mohla soustředit pozornost k vytvoření krásného tónu a správné výslovnosti samohlásek, souhlásek, slabik i slov.

Cvičení sluchová vychovávají hudební sluch žáků. Písně se v tomto období nacvičují podle sluchu.

2. ročník

–        hlediska pro výběr písní jsou obdobná jako v 1. ročníku

–        dechová a hlasová cvičení z 1. ročníku automatizovat, nevyhledávat stále nová cvičení, měnit pouze motivaci, jde tu hlavně o docílení co nejlepšího provedení

–        rytmická cvičení propojujeme s písněmi, využíváme též rytmických slabik, tempo udáváme tleskáním nebo vyťukáním dob

–        se zřetelem k hlasovým dispozicím jednotlivých žáků pozvolna rozšiřovat hlasový rozsah a upevňovat ho

–        písně volíme do rozsahu oktávy

–        zpěv podle pokynů učitele (jednotný začátek všech, podřídit se určitému tempu)

–        učit opakovat udaný tón

–        sluchem rozlišovat stoupající a klesající melodii tónové řady

–        rozlišit vyšší tón od nižšího

–        pohybového a grafického znázornění využít ke zpěvu vzestupných a sestupných řad tónů, zpívat je na úryvcích písní

–        hudební teorii zařazovat  pouze v nezbytně nutném množství a spojovat ji se zpívanými písněmi (notová osnova, houslový klíč, taktová čára, noty podle délky)

–        v poslechových skladbách seznamovat děti s hudebními nástroji a přednesem lidových a dětských písní 

Písně vhodné k nácviku pro 2. ročník:

Černé oči                                  Kalamajka

Kdybys měla má panenko         Marjánko

Dělání                                       Ach synku, synku

Nesem vám noviny                    Běžela ovečka

Jak jsi krásné neviňátko             Na tý louce zelený

Štěstí, zdraví, pokoj svatý          Krávy, krávy

Zimní                                         Když jde malý bobr spát

Mach a Šebestová

Poznámka:

Další písně vhodné pro 2. ročník najdete v učebních materiálech nakladatelství Nová škola, vhodné je zařazovat též písně regionální. Žák by se měl v průběhu školního roku naučit zpívat 8 – 10 nových písní.

Písně tvoří i ve 2. ročníku hlavní součást práce v hodinách Hv. I ostatní činnosti při výuce spojujeme pokud možno se zpěvem. Nácvik písní provádíme nápodobou, žáky ke zpěvu vhodně motivujeme, dbáme na pochopení obsahu textu písně, na osvojení si textu, rytmu i melodie jednotlivými žáky. Při zpěvu věnujeme pozornost výslovnosti. Při opakování písně doprovázíme jednoduchým rytmickým nebo pohybovým doprovodem. Vhodnou pomůckou jsou nástroje Orfovy školy. Jednoduché rytmické nástroje si též snadno můžeme připravit s dětmi z běžně dostupných materiálů a předmětů.

3. ročník

–        hlediska pro výběr písní jsou obdobná jako v přecházejících ročnících

–        rozšiřujeme pěvecký rozsah  c1 – d2

–        upevňujeme pěvecké návyky (držení těla a hlavy, dýchání, tvoření tónů, výslovnost)

–        zpíváme s dynamickými odstíny slabě – silně  v rozmezí p – mf

–        zpíváme podle pokynů učitele ( jednotný začátek, konec písně, tempo, síla)

–        upevňujeme dovednost zpívat tóny ve vzestupné a sestupné řadě na úryvcích písní a cvičeních

–        nacvičujeme durový tónický trojzvuk a zpíváme ho pomocí písně „Ovčáci, čtveráci“

–        nacvičujeme dvoudobou chůzi a tanec v průpletu, přísunový krok (spojení s Tv)

–        dáváme žákům prostor pro pohybové vyjádření melodie

–        učíme je rozlišovat  hudební nástroje podle vzhledu i podle tónu, rozlišujeme nástroje strunné, dechové a bicí

–        využíváme dětské rytmické nástroje pro doprovody písní

–        opakujeme poslech z nižších ročníků, přidáváme poslech české hudby pro slavnostní příležitosti (B. Smetana, A. Dvořák), poslech hudby taneční, poslech státní hymny

–        hudební nauka – notová osnova, houslový klíč, nota celá, půlová, čtvrťová, pomlky

Písně vhodné k nácviku pro 3. ročník:

Beskyde, Beskyde                        Tancuj, tancuj

Pekla vdolky                                Narozeninová

Vyletěla holubička                        Není nutno

Už ty pilky dořezaly                      Jarní slunce

Čí je, čí je, čí je děvče                  Ztratila Lucinka bačkorku

Kačenka divoká                           A já su synek z Polanky

Rychle bratři, rychle vstávejme   Až já pojedu přes ten les

Poznámka:

V materiálech pro Hv najdete další písně vhodné pro 3. ročník. Žák by se měl ve 3. ročníku naučit zpaměti 10 – 12 písní. Ve 3. ročníku, stejně jako v ročnících předcházejících, zůstává opět hlavní součástí  výuky hudební výchovy zpěv.

Zpěv doprovázíme rytmickými nástroji. Když nemáme rytmických nástrojů dostatek, sami si je vyrábíme např. ze skořápek ořechů, kelímků naplněných rýží, čočkou apod., místo hůlek použijeme vařečky, lžičkou ťukáme do skleničky apod. Žákům dáváme možnost objevit další zvukové efekty a zkusit je při zpěvu využít.

S hudbou se žáci mohou setkat  též  při návštěvě koncertů, besedách o hudbě a při vlastních hudebních aktivitách. Žáci mohou rovněž sledovat část videozáznamu koncertu. Poslechové skladby v 1. období vzdělávání volíme podle nahrávek, které jsou k dispozici. Dbáme, aby v poslechových skladbách byly zastoupeny písně lidové, známé umělé písně pro děti a věku přiměřené skladby významných českých hudebních skladatelů.

D) Očekávané výstupy na konci 1. období:

Žák:

–        zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase

–        rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem

–        využívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře

–        reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie

–        rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby

–        rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně instrumentální

Výtvarná výchova

A) Výchovně vzdělávací cíle:

–  probouzet a rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování žáků

–  rozvíjet tvořivé schopnosti žáků, pěstovat jejich estetické cítění a vkus

–  vytvářet základní pracovní návyky pro výtvarnou činnost žáků

–  vytvářet kladný citový vztah k výtvarnému umění

–  seznamovat žáky s výtvarnými nástroji, materiály a technikami

–  učit žáky pozorovat a vnímat krásu přírody, hovořit o svých pocitech a dojmech, pokusit se je výtvarně vyjadřovat

–  dát dítěti možnost osobitého výtvarného vyjádření určitého prožitku nebo představy neovlivněného vnuceným výtvarným vzorem

–  četbou, vyprávěným příběhem, hudbou, dramatickým dílem podněcovat a rozvíjet výtvarné představy žáků, dát možnost výtvarným projevům v různých technikách

–  výtvarně experimentovat, objevovat tvary věcí kolem nás, hra s linií s využitím různých plastických materiálů

–  výtvarně zobrazovat tvary předmětů na základě her s nimi

–  kreslením, malováním a modelováním rozvíjet tvarovou, barevnou i prostorovou před- stavivost a jemnou motoriku

–  pozorovat a porovnávat jednoduché předměty, hledat jejich jednotlivé kvality – barevnost, pojmenovávat vlastnosti, tvary, hledat a odlišovat struktury

–  dbát na rovnoměrnost a vyváženost smyslových, citových a rozumových přístupů a jejich propojování s důrazem na rozvoj fantazie a svobodného subjektivního vyjadřování

–  učit se prezentovat svůj výtvarný projev a naslouchat sdělení druhých

–  využívat zkušeností žáků, učit je respektovat vzájemné odlišnosti ve výtvarném vyjadřování

–  dovedností získaných při výtvarných činnostech využívat při výuce prvouky, matematiky, českého jazyka i psaní a naopak

–  seznamovat žáky s ilustracemi v dětských knihách, poznávat nejznámější malíře –  ilustrátory, mezipředmětové vztahy se čtením a literární výchovou

•  podílet se na výzdobě třídy, školy; učit se prezentovat své práce

•  příležitostně navštěvovat výstavy dětských výtvarných prací a výstavy výtvarných umělců v regionu

B) Charakteristika výuky:

Výtvarná výchova jako předmět je součást procesu rozvoje estetických vztahů žáků ke skutečnosti a k umění. Výuka výtvarné výchovy vychází především z citového vztahu žáků k zobrazované skutečnosti. Výtvarné činnosti rozvíjejí tvořivost, fantazii, estetické cítění, podněcují a uspokojují potřeby žáků vyjadřovat se k různým tématům, situacím, prožitkům. Pro výtvarnou činnost v tomto období  je nepostradatelné příznivé a klidné prostředí zbavené strachu ze známky nebo výsměchu druhých. 

Děti se snaží výtvarně vyjadřovat své představy výtvarnými prostředky již od útlého věku. Výtvarný projev předškolního věku je především rázu schematického. Děti svým kresbám rozumí, dospělí většinou nedovedou do jejich světa vstupovat. Není však vhodné myšlenkový svět dětí narušovat předkreslováním a vedením k napodobování. Je naopak potřebné dát dítěti svobodu a do jeho kreseb nezasahovat.

V 1. – 3. ročníku převládá spontánnost, bezprostřednost výtvarného projevu dítěte. Dítě kreslí rádo zpaměti, předlohám se vyhýbá. Jeho představy ho těší a snaží se je ztvárnit. Vhodná motivace, která předchází výtvarné tvorbě, podněcuje uvolnění dětské fantazie. Děti potom často tvoří s velkým zaujetím a prožívají velkou radost z toho, co vytvořily. Jejich práce jsou plné volnosti, naivnosti a psychologických záhad.

Úlohou učitele je posilovat sebevědomí žáků, využívat jejich fantazii, rozvíjet ji, podporovat jejich vlastní výtvarné vyjadřování, podněcovat zájem o výtvarnou práci vhodnou motivací. V tomto období je vhodné, když mezi metody a formy práce zařazuje učitel co nejvíce různé hravé činnosti a experimentování. Výtvarná výchova dává žákům možnost se individuálně svou výtvarnou činností projevit, sami mohou různými výtvarnými prostředky ztvárnit své vidění světa. Je dobře, když svůj výtvarný projev mají žáci možnost obhájit, vysvětlit spolužákům a vyslechnout jejich názory. Často právě vzájemné hovory žáků o svých výtvorech mohou měnit jejich pohled na svět nebo určitou věc. Zde má učitel příležitost jemně usměrňovat a postupně působit na  vytváření výtvarného vkusu žáků.

Tato výchova prolíná celým obdobím. Jeví se jako vedení žáka:

–  k svobodnému výtvarnému vyjádření

–  k uvědomování si krásy tvarů, barev a barevných kombinací, struktur

–  k postupné schopnosti samostatné volby výtvarné techniky (technologie), ke správnému zacházení s výtvarnými nástroji, barvami apod.

–  k účasti na utváření prostředí, ve kterém žijeme, učíme se

Ve všech formách výtvarného projevu (v kresbě, malbě, grafice, modelování, prostorovém vytváření, v kombinovaných technikách …) se projevuje dětská osobnost dítěte, jeho cítění a chápání světa kolem sebe.Téměř všechny námětové okruhy výtvarné výchovy obsahují základní vztahy k životu, prostředí a lidem, a proto souvisí blízce s výukou prvouky a vztahem žáků k životnímu prostředí. Učitelům se přímo nabízí možnost k mezipředmětovým vztahům a využití výtvarných činností žáků v různých malých projektech. Velmi vhodné je uplatňovat ve výuce náměty z žákova okolí, z dětského života z prostředí obce i školy.

Při výtvarné tvorbě plné her, fantazie, spontánnosti, experimentů s technikami i materiály by nemělo v tomto období chybět ani výtvarné zpracování určitého konkrétního tématu (kresbou, malbou), které v některých pojetích pohledu na výtvarnou výchovu v tomto školním věku bývá poněkud zatlačováno do pozadí pro svou údajnou nevhodnost, obtížnost či přílišnou konkrétnost. Ale i tato oblast má v tomto období své místo a opodstatnění.

Takové výtvarné práce mohou být dvojího druhu:

–  na základě vlastní představy dítěte

–  podle skutečnosti

Kresba z představy má zpočátku ilustrativní charakter, vypráví o bezprostředních zážitcích a zkušenostech žáků a o jeho citovém životě. Motivací k těmto kresbám může být prožitek z her, ze čteného textu, z osobního prožitku, z vycházky apod.

Kresba podle skutečnosti vyjadřuje obvykle první dojem žáka z pozorování. Každý sleduje zpočátku něco jiného, někoho zaujme barva, jiného zaujmou detaily, někdo dovede zachytit linie pozorovaných věcí, někdo zase zachytí jejich funkci. Žák se postupně učí výtvarně uvažovat, pozorně vnímat skutečnost a výtvarně vystihnout její podobu. Proto již v tomto období můžeme začít i s kreslením věcí podle skutečnosti. Žáci samozřejmě nedokáží hned dokonale zachytit pozorovanou skutečnost. Spokojujeme se proto zejména s vystižením toho charakteru předmětu, který pozorujeme. Tyto kresby velmi vhodně využíváme nejen při výuce prvouky, ale i v hodinách matematiky, čtení a psaní. Mnohý žák se v mladším školním věku snáze vyjadřuje kresbou než slovy. Kresbou může např. snadno vyjadřovat porozumění čtené větě nebo čtenému příběhu, porozumění funkci pozorované věci (např. mlýnek, struhadlo). Tím výtvarná výchova přesahuje rámec předmětu jako takového.

K vytváření hlubšího vztahu k výtvarnému umění využíváme návštěvy výstav obrazů, loutek a maňásků, hraček, pohlednic aj., besedujeme nad knihami a jejich ilustracemi.

K vycházkám v průběhu roku je vhodné přidávat prvky výtvarné výchovy, neboť při nich s žáky můžeme pozorovat např. výstavbu obce, významné stavby obce, stavební sloh, ve kterém jsou domy postaveny, úpravu domů a jejich okolí, získáváme spoustu námětů, zajímavostí, postřehů, nasbíráme materiály pro další práci.

Na vytváření žákovského výtvarného vkusu a jeho vztahu k výtvarnému umění a výtvarným hodnotám má také vliv prostředí (rodina, škola, obec, její okolí), kde děti žijí. Nemalý vliv má i rozvoj techniky – fotografie, televize, video, počítače, které zprostředkovávají dětem spoustu podnětů, zážitků (pozitivních, ale  v mnoha případech i negativních). Pak je třeba také takováto témata do hodin výtvarné výchovy zařazovat a pomoci tak dětem přemíru podnětů zpracovávat, uvědomovat si jejich hodnotu, zaujímat k nim nějaké postoje, vnímat pozitivní i negativní.

Některé činnosti mohou dětem ukázat, jak lze tuto moderní techniku vhodně využít (počítačová grafika, internet, televizní motivační či vzdělávací pořady, reklama, plakáty, kreslená animace, loutky …).

Učitel, který dovede dětskou duši naladit k výtvarnému projevu, bývá často odměněn bohatstvím dětských nápadů.

Pro výuku výtvarné výchovy je třeba mít dostatečné množství pomůcek a poučit žáky, jak se s nimi zachází. Kromě základních pomůcek pro výtvarné činnosti, které má každý žák svoje vlastní, je třeba mít soubor pomůcek ve třídě pro specifické a složitější výtvarné techniky. Výtvarná výchova nevede samoúčelně jen k osvojování výtvarných technik. Prostřednictvím výtvarných činností pomáhá k výchově citlivého člověka, který si všímá okolního světa a jeho projevů.

C) Obsah učiva Výtvarné výchovy v jednotlivých ročnících:

Přehled tematických okruhů v daném období:

a)  objevování světa přírodyv jednotlivých i v širších souvislostech

      –  pozorování přírody (přírodniny, rostliny, zvířata)

      –  chápání přírody ve smyslu prostředí života (krajina jako prostředí pro rostliny, zvířata, lidi);

      –  tvář krajiny v různých souvislostech (barevnost krajiny a její proměny v průběhu roku, 
      využití žákovských zkušeností)

      –  vztah k přírodě (estetické oceňování krásy přírody)

      –  příroda a běh času (roční období, počasí)

b)  poznávání a prožívání světa dítěte      

      –  pociťování domova jako životní jistoty (dítě v domácím prostředí, domácí práce, hry)

      –  poznávání školy – nové životní prostředí (třída, škola, spolužáci)

      –  styk se světem mimo školu (ulice, cesta do školy, sport, hry, výlety, hřiště, přátelé)

c)  svět, který děti pozorují, který pociťují a kterému naslouchají

      –  setkávání s prostými životními zkušenostmi (u lékaře, na poště, na nádraží, v obchodě aj.

      –  poslouchání a vyprávění (pohádky, písničky, říkadla, zážitky)

      –  významná sváteční setkávání (rodinné oslavy, Vánoce, Velikonoce)

      –  vnímání smyslových vjemů a jejich výtvarný záznam (přepis pocitů z dotýkání, přepis 
      zvuků aj.)

d)  svět dětské fantazie – výtvarná hra a experiment

e)  svět, který dítě obklopuje, ovlivňuje ho (věda a technika, výstavy, architektura, besedy, …)

Náměty pro práci v 1. ročníku

–  námětové kreslení na základě vlastních prožitků dětí

–  poznávání základních barev a jejich různé užívání

–  kresby podnícené vyprávěním, četbou, vhodnou motivací ilustrující fantazii dítěte – kreslení podle představ

–  kresby a modely přírodnin vztahující se k učivu prvouky, zobrazují vše, co dětem poskytuje příroda – kreslení podle skutečnosti, jehož hlavním účelem je vystižení tvaru a barvy

–  výtvarné dotváření přírodnin na základě představ dítěte

–  vytváření prostorových fantazií seskupováním a kombinováním přírodních i umělých materiálů, včetně materiálů netradičních

–  hry s barvou, poznávání vlastností barev, výtvarné využití vzniklých náhodností, které vzbuzují v dětech rozličné představy

–  hra s linií, vedení linie v různých materiálech

–  jednoduché dekorativní kreslení, otisky přírodních prvků na papír a do plastických materiálů

–  plastická a prostorová tvorba – spontánní hry s různými tvárnými materiály

–  prostorové hry se stavebnicovými prvky

–  jednoduché prvky moderní techniky ve výtvarné tvorbě

–  seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada

Náměty pro práci ve 2. – 3. ročníku

–  námětové kreslení na základě vlastního prožitku, rozvoj dětské  představivosti a fantazie

–  dětský příběh vyjádřený kresbou

–  pozorování přírodnin, rozlišování tvarů, barvy, struktury, jejich kombinace a výtvarné dotváření

–  využití barev základních i barev vzniklých mícháním, tvoření souladu dvou barev

–  pozorování tvarů užitkových předmětů a pokusy o výtvarné ztvárnění jejich  obrysové linie 

–  pozorování tvarů a poznávání funkcí různých předmětů, které člověk používá k práci, grafický záznam pohybu a zobrazení předmětu

–  rytmické řešení plochy s využitím různých prvků a střídání barev – jak se dá návrhů využít

–  členění plochy s použitím libovolných geometrických prvků, barevná  kompozice – náměty pro využití návrhu

–  jednoduché náčrty, plány, modely podle fantazie a skutečnosti

–  hračky v životě dětí, výtvarný návrh hračky, pokus o jeho výrobu

–  prostorová tvorba – formování, deformování materiálů, pokus o plastické komponování;

–  prostorové činnosti s dostupnými stavebními prvky (papírové krabičky)

–  kombinace prvků moderní techniky, návrhy, plány, …

–  seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada, Ondřej Sekora, Helena Zmatlíková, Adolf Born,…

Typy, druhy a formy činnosti ve výtvarné výchově, výtvarné techniky:

–  experimentování s barvami (míchání, zapouštění, překrývání)

–  využívání různých materiálů (přírodních, umělých, vč. odpadových), poznávání jejich vlastností, zpracování různými technikami

–  vyhledávání výrazných a zajímavých linií, tvarů, barev, struktur, jejich zaznamenávání (kresba, malba, otisk, frotáž, …)

–  výtvarné vyjádření zážitků, emocí, smyslových vjemů, myšlenek, událostí, pohybu (malba, kresba, linie, tvar, …)

–  experimentování s běžnými i netradičními nástroji a materiály (štětec, dřívko, rudka, uhel, tužka, fixa, ruka, prsty, provázek, papír, kůra, textilie, kůže, kovy, plasty, …)

–  výtvarné vnímání věcí, užitkových předmětů z hlediska funkce, tvaru, dekoru, …(kresba, vytrhávání z papíru, koláž, …)

–  vytváření jednoduchých náčrtů, plánů, modelů

–  využívání různých materiálů k výtvarnému prostorovému zpracování (modelína, modurit, sádra, papír, přírodniny, plasty, textil, kůže – mísení, hnětení, lití, lepení, stříhání navlékání)

–  seznamování s jednoduchými grafickými technikami (otisk, frotáž, papírořez, tisk z koláže, kombinace technik)

–  individuální i skupinová práce různými technikami s velkými formáty (balicí papír, velké formáty čtvrtek, chodník, …)

–  práce na třídních projektech, návrhy, formy zpracování, volba techniky

–  výtvarně dramatické a komunikační hry (sochy, maňásci, …)

–  dotváření prostředí, ve kterém žijeme výtvarnými pracemi

–  vycházky s výtvarnými náměty, pozorováním (sběr materiálů, pozorování věcí, prvky staveb, práce v terénu, …), návštěvy výstav, muzeí

Praktické dovednosti:

Žáci v průběhu 1. období:

–  pracují s barvou různé konzistence, rozeznávají studené a teplé barvy, osvojují si dovednost míchat základní barvy

–  poznávají různé materiály (přírodní i umělé) seznamují se s různými způsoby jejich zpracování (různými technikami), osvojují si dovednosti práce s různými nástroji

–  rozvíjejí schopnost výtvarně vnímat věci, užitkové předměty z hlediska funkce, tvaru, dekoru, pohybu apod.

–  komponují jednoduché tvary, vnímají neuspořádání či záměrné rozmisťování či řazení

–  poznávají možnosti námětového plošného i lineárního vyjádření, pokoušejí se volně pracovat s linkou, tvarem, obrysem

–  pokouší se dotvářet výtvarné práce písemným projevem

–  experimentují s různými materiály k vytváření prostorových prací

–  poznávají prostředí školy, okolí obce, sledují detaily staveb, předmětů

–  postupně si osvojují schopnost vyjádřit se o své práci, zdůvodnit, hodnotit, vyjádřit se také o práci jiných, vést dialog o výtvarné práci, být tolerantní

–  podílejí se na dotváření prostředí, ve kterém žijí, které je obklopuje, vystavují své práce, připravují výtvarnou výzdobu prostředí třídy, školy

–  spolupracují na třídních projektech

–  poznávají výtvarná vyjádření významných malířů (zejména ilustrátorů dětských knih, regionálních umělců), aj. výtvarných umělců

–  docházejí k poznání, že výtvarné umění patří ke kulturnímu bohatství národa

D) Očekávané výstupy na konci 1. období:

Žák:

–        rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, zážitků a představ

–        v tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace

–        vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými  smysly a pro jejich vizuálně obrazné vyjádření volí vhodné prostředky

–        interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné interpretace porovnává se svojí  dosavadní zkušeností

–        na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil