Vzdělávací oblast je v 1. – 3. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu český jazyk a ve 3. ročníku prostřednictvím vyučovacího předmětu anglický jazyk.
Český jazyk
A) Výchovně vzdělávací cíle:
– rozumět spisovné řeči mluvené, čtené i psané
– vyjadřovat srozumitelně, zejména mluvenou řečí, myšlenky, psanou formou se vyjadřovat jen v jednoduchých větách
– číst správně a s porozuměním texty přiměřené délkou i obsahem
– znát příklady literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací
– číst s porozuměním jednoduché naučné texty, pokusit se vyjádřit jejich myšlenky
– vnímat krásu a bohatost mateřského jazyka
– při výuce českému jazyku je třeba stále pamatovat na to, že se v tomto období vytváří vztah žáků k literatuře a jejich zájem o četbu, tedy že začíná výchova budoucích čtenářů
– svou schopnost vyjadřovat se umět uplatnit i v prvouce, matematice i dalších vyučovacích předmětech
B) Charakteristika výuky
Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány:
– komunikační a slohovou výchovou;
– čtením a literární výchovou;
– psaním;
– jazykovou výchovou.
Komunikace v českém jazyce se může vhodně rozvíjet i prostřednictvím dramatické výchovy.
V komunikační výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení (mluvená i psaná), mluvit a rozhodovat se na základě vnímaných pokynů a přečteného textu. Žáci se učí výstižně formulovat a sdělovat své myšlenky, prožitky a pocity, učí se rozumět různým typům textů, jež se vztahují k nejrůznějším situacím ve škole i mimo ni.
Komunikační dovednosti žáků jsou vytvářeny nejen ve všech složkách českého jazyka, ale ve všech vyučovacích předmětech. Jednotlivé vyučovací předměty musí poskytovat dostatek prostoru k vyjadřování myšlenek a postřehů žáků k tomu, co se učí a co pozorují. Slovní zásoba je rozšiřována zejména využitím učiva prvouky, četby a vlastních zážitků. V tomto období je kladen důraz zejména na ústní vyjadřování žáků. Samostatná písemná forma vyjadřování je uplatňována od 3. ročníku. Při prvním písemném vyjadřování se požaduje používat krátké jednoduché věty o tom, co žáci prožili, nebo co dobře znají.
Pro rozvoj vyjadřovacích schopností v prvním vzdělávacím období využíváme:
– vyprávění (o obrázku, vlastních zážitcích, přečteném textu, podle obrázkové osnovy)
– rozhovory žáků k určitému tématu
– formulace otázek a odpovědí k danému tématu
– možnosti svobodného výběru způsobu vyjádření myšlenek (v čítankách 2. a 3. r. jsou připraveny náměty, které žáky vždy zaujmou), využívá se mezipředmětových vztahů
– jednoduchých popisů z písanek, hlavně z prvoučného učiva, k psaní podobných textů
– možnost zpracovávat „první knihy“ např.: o květinách, o ptácích aj. v co nejjednodušší podobě, volně doplněné ilustracemi, výstřižky apod., využíváme i dětských knih a encyklopedií
Komunikační výchova tedy obsahuje činnosti:
a) receptivní, tj. čtení a naslouchání;
b) produktivní (tvořivé činnosti), tj. mluvený a písemný projev žáka.
Při výuce čtení v tomto období se snažíme naučit všechny žáky, i průměrně nadané, číst přiměřeně náročné, umělecké i naučné texty jasně, zřetelně a s porozuměním. Při čtení textů se obohacuje slovní zásoba žáků a rozvíjí se i jejich ústní vyjadřování. Při práci s texty se spojuje výcvik čtení s rozvojem vyjadřování, se vzděláváním v různých oborech i s výchovou žáků. Čtení se využívá v prvouce při poznávání přírody i života lidí a světa. Při prožívání literárních ukázek a čtení prvních knížek poznávají žáci život dětí i dospělých, učí se chápat a hodnotit jejich životní příběhy, činy, charaktery a lidské vztahy. Tím rozšiřují svoji životní zkušenost, obohacují svůj citový život. Dobrá četba zušlechťuje city, ovlivňuje duševní život dětí a povzbuzuje jejich vůli.
Žáci se při vyučování čtení učí esteticky prožívat a chápat přiměřené texty, později je výrazně číst, předčítat, přednášet, vyprávět, někdy i ilustrovat, něco podle popisu vyrobit, jindy text dramatizovat. Při čtení, poslechu a recitaci se zjemňuje smyslové vnímání žáků, např. sluch pro zvukovou stránku jazyka, bystří se pozorování, rozvíjí se představivost a fantazie, cvičí se paměť žáků, rozvíjí se pojmové i obrazné myšlení, ústní vyjadřování.
V čítankách určených k činnostnímu učení čtení je věnována dostatečná pozornost volbě příjemných textů, délkou i obsahem přiměřených mladšímu školnímu věku. Také mezipředmětovým vztahům a volbě témat pro samostatnou práci žáků je zde věnována pozornost.
V literární výchově seznamujeme žáky s literární tvorbou vhodnou pro mladší školní věk včetně ilustrací.
Při výuce psaní v tomto období získají žáci správné psací dovednosti, základy čitelného, přiměřeně hbitého a úhledného rukopisu. Píší slova a texty vhodného a žákům přiměřeného obsahu, který vyjadřuje zkušenosti žáků nebo poznatky získané v jiných vyučovacích předmětech. Písanky připravené pro toto období se zaměřují na psaní s porozuměním.
V jazykové výchově v 1. období základního vzdělávání se žáci učí prostě a jasně vyjadřovat spisovným jazykem, s využitím slovní zásoby odpovídající jejich věku a zároveň poznávajíelementární základy mluvnické stavby jazyka a osvojují si základní pravopisné jevy. Dbá se na rozvoj jejich slovní zásoby a postupně se vytváří návyky správné spisovné výslovnosti.
Jazykové vyučování má velký význam pro rozvoj myšlení žáků, neboť se při něm učí jazykové a pravopisné jevy pozorovat, srovnávat, třídit i zobecňovat. Nejprve se seznamují s konkrétními jazykovými jevy, pozorují je, hovoří o nich. Tak dochází k mnoha elementárním zobecněním a procvičování poznaných jazykových a pravopisných jevů. Pozornost je věnována výcviku v pravopise lexikálním.
Ústní i písemné vyjadřování se při činnostní výuce rozvíjí pokud možno v souvislosti s poznáváním skutečností, které děti obklopují. Žáci zpočátku při samostatném vyjadřování reagují na otázky a pokyny učitele, později vytvářejí krátké souvislé projevy na témata blízká jejich zájmům a zkušenostem.
V hodinách českého jazyka tohoto období nejsou ostré hranice mezi učivem mluvnice, slohového výcviku, literární výchovy a psaní. Je potřeba si uvědomovat vzájemnou prostupnost a propojenost těchto složek českého jazyka. Je-li k tomu vhodná příležitost, lze složky českého jazyka zpestřit dramatickou výchovou.
Dramatická výchova rozvíjí tvořivost děti a přispívá k obohacení jejich slovní zásoby. S její pomocí učíme žáky volně, beze strachu, svými slovy vyjadřovat myšlenky a názory nejen v českém jazyce. Pomocí dramatické výchovy se žáci učí slušnosti, vzájemnému respektování i tvořivému řešení praktických situací. Přitom se učí též cítit s druhými, vzájemně si pomáhat. Uplatňujeme tak snadno ve výuce prvky etické výchovy.
Dramatická výchova v 1. období základního vzdělávání
Pomocí dramatické výchovy:
– rozvíjíme u dětí jejich tvořivost
– učíme je volně bez strachu, svými slovy vyjadřovat myšlenky a názory nejen v českém jazyce a literatuře, ale i v dalších vyučovacích předmětech
– rozvíjíme a obohacujeme slovní zásobu žáků
– učíme žáky tvořivě řešit praktické problémy
– vedeme žáky k slušnosti a respektování spolužáků, rodičů i ostatních dospělých v jejich okolí
– žáci mohou prožívat různé situace, naučit se cítit s druhými a pomáhat si navzájem
S vyučováním českého jazyka v 1.-3. ročníku jsou bezprostředně spojeny počátky prvoučného vyučování. Zkušenosti žáků získané pozorováním okolní přírody a života lidí se prohlubují čtením uměleckých textů. Myšlení a řeč žáků se přitom rozvíjí v souladu s rozvojem fantazie, citů, vůle a smyslu pro krásu.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících
1. ročník
Předslabikářové období:
– rozvíjení řeči s využitím žákovských zkušeností
– přípravná zraková a sluchová cvičení
– poslech čtených a vyprávěných pohádek
– dramatizace jednoduchých pohádek, zvláště takových, ve kterých se některý motiv opakuje
– memorování říkanek a básniček zpaměti, využití znalostí žáků z předškolního věku
– krátká vypravování žáků podle jejich zážitků a pozorování
– odpovědi na otázky
– náprava vadné výslovnosti nápodobou
– sluchová analýza a syntéza slabik ve slova, např. hádanky typu: „Je to hodně stromů a je to l-e-s. Co je to?“
– poznávání prvních souhlásek a samohlásek na začátku nebo na konci slova
– poznávání a čtení malých a velkých písmen: M, L, S, P, A, O, U, E, I
– začátky psaní v tomto období úzce souvisí s výukou čtení:
• uvolňovací cviky
• základní návyky při psaní
• příprava k psaní písmen – psaní jednotlivých prvků písmen a číslic (čáry, oblouky, zátrhy, ovály, kličky, vlnovky)
Slabikářové období:
– pokračujeme v rozvíjení vyjadřování žáků
– seznamujeme žáky s lidovými pohádkami, rozpočitadly, říkankami, hádankami, vybrané se učí zpaměti, vyprávějí i dramatizují
– předčítáme příběhy ze života dětí, z přírody, o zvířatech, propojujeme je s výukou prvouky a výtvarné i hudební výchovy
– cvičíme schopnost naslouchat a něco si z příběhu zapamatovat, zapamatované vyjádřit mluveným, výtvarným nebo i pohybovým projevem
– necháme též žáky vyjadřovat své individuální pocity z četby
– pozornost věnujeme srozumitelnosti řeči žáků, nenásilně podporujeme správnou výslovnost
– učíme žáky základní pravidla, která by měli respektovat při rozhovoru
– výuka čtení – požadavek jasného zřetelného čtení s porozuměním uplatňujeme od čtení prvních slov:
• čtení otevřených slabik a slov složených z písmen poznaných v předslabikářovém období;
• činnosti s písmeny skládací abecedy
• čtení dvojslovných, nejvýše trojslovných vět z poznaných slov
• postupné poznávání dalších hlásek a písmen
• čtení slabik, slov a krátkých vět
• čtení psacího písma
• čtení krátkých celků, obsahem dětem přiměřených
• čtení s porozuměním v průběhu roku podporujeme tvořením vět s danými slovy, kresbou k některým slovům a větám, odpověďmi na otázky k obsahu jednoduché věty, plněním krátkých a jasných napsaných pokynů
• řazení ilustrací podle dějové posloupnosti
– nácvik psaní malých a velkých písmen ve spojení se čtením
• psaní slabik a krátkých slov s jednoduchými spoji
• opis a přepis písmen, slabik, slov a krátkých vět, náročnost vět je nutné volit podle individuálních možností žáků
• psaní snadných a foneticky jasných slov podle diktátu po předcházející sluchové analýze a syntéze
– z hlediska potřeb čtení a psaní rozlišujeme věty, slova, slabiky, hlásky (písmena)
2. ročník
Dokončení prvopočátečního čtení:
– postupný přechod od vázaného slabikování k správnému plynulému čtení slov, jednoduchých vět a krátkých textů
– důraz na porozumění čtenému, odpovědi na otázky
– dodržování pomlky po tečce, přirozená intonace
– správné čtení předložek se slovem
– vyhledávání slov, určitých myšlenek apod. v přečteném textu
Rozvoj čtenářských schopností:
– správné a plynulé čtení krátkých i delších vět, nácvik správného dýchání při čtení
– čtení textů délkou i obsahem přístupným věku žáků
– při opakovaném čtení dbát na intonaci
– objasňování významu slov, čtení s porozuměním
– vyhledávání slov vyjadřujících určitý vztah nebo myšlenku
– vyprávění obsahu krátkého přečteného textu přiměřené obtížnosti
– vyjadřování obsahu textu obrázky a jejich řazení za sebou (obrázková osnova)
– přednes krátkých básní s jasným obsahem, které se žáci učí nazpaměť
– plnění úkolů z čítanky, motivace žáků, práce podle rozhodnutí žáka – individualizace,
rozvíjení ústního, písemného i výtvarného vyjadřování žáků
– vyprávění podle obrázků
– vyprávění o osobním pozorování a příhodách ze života
– spojení čtení se psaním a prvoukou, rozvoj komunikačních dovedností
– vytváření svých vlastních zápisů z pozorování přírody, např. listy o květinách doplněné kresbou nebo vystřiženým obrázkem – moje první kniha, zápisy o stromech aj.
– čtení přístupných dětských knih, vyprávění jejich obsahu, ilustrace ke knížce
Psaní:
– procvičování tvarů písmen
– psaní slabik, slov a jednoduchých vět
– důraz na psaní s porozuměním
– první krátké písemné vyjadřování žákovských pozorování a zkušeností
– spojování výrazů podle významu, zápis a samokontrola (prac. seš. Putování se sluníčkem)
– využívání dovednosti psát při různých jednoduchých zápisech
Jazyková výchova a základní pravopisné jevy:
– vyjádření myšlenky
– seznámení s abecedou (práce s ní s oporou o napsanou abecedu)
– odpověď celou větou na otázky, druhy vět
– tvoření vět s danými slovy a k dané situaci
– pravopis věty (velké začáteční písmeno, interpunkční znaménka na konci věty)
– slovo, slabika, hláska, písmeno, slovní význam
– samohlásky, souhlásky, dvojhlásky
– výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek
– psaní a výslovnost slabik tvrdých
– psaní a výslovnost měkkých slabik
– psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé)
– psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě
– příprava na poznávání podstatných jmen a dějových sloves, zjišťování, která slova v souvislém textu označují osoby, zvířata nebo věci a která slova vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají;
– čtení a psaní předložek
– vlastní jména osob
Témata pro rozvoj ústního a písemného vyjadřování žáků vybíráme hlavně z jejich života, z přírody, můžeme volit i témata o práci a hrách. Žáci mohou vypravovat své příběhy podle obrázků, podle společně sestavené osnovy i podle své fantazie.
Rozvoj vyjadřovacích schopností prolíná celou výukou českého jazyka. V 2. ročníku klademe důraz hlavně na ústní vyjadřování žáků. Dáváme jim dostatek prostoru, aby mohli své názory prezentovat před spolužáky, aby mohli navzájem o určitých jevech diskutovat a zdůvodňovat je. Důležitá jsou mluvní cvičení, která se dají do výuky českého jazyka zařazovat často. Žáci při nich projevují, jak rozumí mluvnickým jevům i jak rozumí čtenému textu.
3. ročník
Rozvoj čtenářských dovedností:
– správné, plynulé a uvědomělé čtení krátkých vypravování, ukázek z knih vhodně rozdělených na části; básní, bajek, pohádek přístupných chápání žáků
– výrazné čtení (po přípravě s učitelem) krátkých vypravování a básní s využitím intonace podle smyslu čteného textu, čtení s porozuměním
– tiché čtení (bez pohybu rtů) krátkých textů s jednoduchým dějem se samostatným způsobem zpracování otázek a úkolů, jimiž učitel kontroluje, jak žáci pochopili obsah přečteného článku (podle individuálních schopností žáků)
– rozlišování prózy a veršů
– objasňování významu slov a slovních spojení
– vyhledávání slov, výrazů, vlastních jmen v přečteném textu
– sestavování obrázkových osnov krátkého vypravování nebo přečteného článku a vyprávění jednoduchého příběhu podle nich
– vymýšlení názvů pro části povídek
– reprodukce vypravování a naučných textů nebo jejich částí
– vyprávění pohádek i vymýšlení pohádek žáky, odlišení pohádky od ostatních vyprávění
– vyjadřování obsahu ilustrací k přečtenému textu
– krátké vyprávění vlastního zážitku
– pokus o vyprávění přečtené události ze stanoviska některé z jednajících osob
– výrazný přednes krátkých básní nebo krátkých příběhů, které se žáci učí zpaměti
– čtení dětských knih přiměřených věku – zapsaní a pamatování si jména autora, názvu knihy, vyjádření obrázkem nebo několika větami toho, co žáka z knihy zaujalo
– osvojování si dovednosti odpovídat na otázky k obsahu přečtené knihy
– pokračování v zápisech listů o přírodě – moje první kniha (mezipředmětové vztahy), tvořivá práce s obsahově přiměřeným textem
Psaní:
Procvičování psaní tvarů písmen a jejich spojení na předepsaných slovech navzájem spojených nějakým významem. Např.: nářadí, které má tatínek; stromy, o kterých se učíme, apod. (psaní s porozuměním).
Dbáme na dodržování správných tvarů písmen, rovnoměrných vzdáleností mezi písmeny ve slovech i mezer mezi slovy na řádku i zachovávání stejného sklonu písma.
Pozvolna se snažíme při dodržení úhlednosti písma psaní zrychlovat.
Dbáme na dodržování základních hygienických návyků při psaní.
Jazyková výchova:
Opakujeme to, co se žáci v předešlém ročníku naučili:
– věta, slovo, slabika, písmeno
– činnosti s abecedou
– pravopis věty (velké písmeno na začátku, interpunkční znaménko na konci)
– výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek a slabik
– psaní slov s tvrdými a měkkými slabikami
– psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě samostatně, ve slovech i slovních spojeních
– psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé)
Učební látka, se kterou se žáci 3. ročníku nově seznamují nebo ji rozšiřují:
– význam slov
– obojetné slabiky
– pravopis i, í / y, ý po obojetných souhláskách uvnitř slova – vyjmenovaná slova
– procvičování pravopisu základních vyjmenovaných slov a jasně z toho vyplývajících slov příbuzných, užívaných v životě – porozumění významu slov a slovních spojení
– pravopis vlastních jmen – jednoduché typy
– seznámení se slovními druhy a jejich rozlišování v základním tvaru
– užívání správných gramatických tvarů podstatných jmen a sloves v mluveném projevu
– výslovnost a psaní znělých a neznělých souhlásek na konci a uprostřed slov
– poznávání podstatných jmen, jako pojmenování osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů
(rod a číslo podstatných jmen), pádové otázky
– poznávání sloves (osoba, číslo, čas)
– psaní i, í ve slovesech (kreslí, kreslil, prosí, prosil, zlobí, zlobil …)
Pravopis vyjmenovaných slov prolíná výukou 3. ročníku až do konce roku. Toto učivo je třeba procvičovat krátce, často, s porozuměním a vysvětlováním. Důraz je třeba dát na tvořivou práci žáků s vyjmenovanými slovy a jejich aplikaci též v jiných vyučovacích předmětech.
Vhodným způsobem je třeba s výukou vyjmenovaných slov propojovat poznávání slovních druhů a pravopis vlastních jmen. Jednotlivé okruhy učiva se neprobírají jako izolované celky, ale navzájem se prorolínají. Velký význam má předučování některého učiva už v 1. a 2. ročníku.
D) Očekávané výstupy na konci 1. období:
KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA
Žák:
– plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti
– porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti
– respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru
– pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost
– v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči
– volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích
– na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev
– zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním
– píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev
– píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení
– seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh
JAZYKOVÁ VÝCHOVA
Žák:
– rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky
– porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná
– porovnává a třídí slova podle zobecněného významu – děj, věc, okolnost, vlastnost
– rozlišuje slovní druhy v základním tvaru
– užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves
– spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy
– rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky
– odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě – mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování
LITERÁRNÍ VÝCHOVA
Žák:
– čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku
– vyjadřuje své pocity z přečteného textu
– rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění
– pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností
Anglický jazyk
3. ročník
A) Výchovně vzdělávací cíle:
– motivovat žáky k zájmu o anglický jazyk, učit se vnímat a napodobovat melodii a rytmus anglického jazyka
– poznávat a prakticky používat základní pravidla výslovnosti
– činnostní formou naučit žáky základní slovní zásobu z jim blízkých oblastí (činnosti s obrázky nebo předměty)
– činnostní formou výuky naučit žáky jednoduchá základní pravidla gramatiky a základní zdvořilostní fráze
– základní fráze a obraty procvičovat s pomocí CD a manuálních činností zahrnutých v pracovním sešitě
– s pomocí obrázků nebo předmětů vytvářet a obměňovat první krátké rozhovory
– rozumět jednoduchým pokynům v anglickém jazyce a reagovat na ně
– vést žáky k získání schopnosti číst s porozuměním přiměřené jednoduché texty v anglickém jazyce
– získávat první poznatky o zemích, kde se mluví anglicky
– postupně začít chápat význam znalosti angličtiny pro život
– aktivní účastí žáka na výuce anglického jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše komunikovat s využitím prvních poznaných slov a frází
Při činnostním vyučování anglickému jazyku ve 3. ročníku vyučujeme:
a) komunikační dovednosti (schopnost domluvit se v angličtině)
b) slovní zásobu, čtení a porozumění řeči psané; porozumění řeči mluvené,
c) mluvnici a pravopis;
d) dramatickou výchovu
e) základní poznatky o anglicky mluvících zemích
B) Charakteristika výuky:
Výuka anglického jazyka v 1. období tvoří úvod do cizojazyčného vzdělávání žáků. Proto je v tomto období nejdůležitější probuzení zájmu o výuku angličtiny a vytváření pozitivního vztahu k učení cizímu jazyku. Abychom toho dosáhli, musí být vyučovací hodiny angličtiny v průběhu celého roku prostoupeny zajímavostmi a pro žáky poutavými činnostmi, hrami a písničkami. Při výuce je třeba pracovat s vhodnými učebnicemi a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku dítěte.
V tomto období se snažíme, aby žák porozuměl vyslechnutému sdělení, uměl ho opakovat, aby uměl použít naučená slova v jednoduchém spojení, aby dovedl základní slova a jednoduché věty přečíst a slova i zapsat, popřípadě k nim nakreslit obrázek.
Výuka jazyka vychází z jeho praktického použití. Výklad pravidel gramatiky je omezen na nezbytně nutné minimum potřebné k tvorbě jednoduchých vět. Slovní zásoba je volena především z okruhu zájmů dětí tohoto věku. Slova jsou vázána do vzájemných souvislostí. Upevňování, procvičování a využití slovní zásoby v jednoduchých větách spojujeme vždy s činnostmi s konkrétním předmětem, obrázkem – s tzv. názorem, a to v každé hodině. To je základem k tomu, aby se anglickému jazyku učil každý žák s chutí a věřil, že bude mít úspěch.
Využíváme zvukových nahrávek, anglických říkanek a písniček, z nichž některé se žáci učí zpaměti.
C) Obsah učiva:
– odlišné hlásky – jejich fonetický přepis pro čtení výslovnosti v učebnici (ve slovníku), například ve slovech: black, white, a dog, the dog, three
– odlišná výslovnost hlásek, které známe z češtiny, například ve slovech: red, a pig, akitten, a teddy, I have, is
– odlišný pravopis – náhled do problematiky, která bude uceleně vyučována v dalších ročnících, ve 3. ročníku pouze:
• němé e: have
• odlišné psaní hlásek: grey, fish, a chicken
• dvojí čtení: zavřená (otevřená) slabika: a cat / a cake atd.
• ustálený pravopis: green, leaf, yellow, a kitten, a teddy
• slova souzvučná (homonyma): two / too …
– člen jako součást podstatného jména:
• počitatelná a nepočitatelná podstatná jména
• nácvik použití členu na skutečnosti prožívané žákem spolu s učitelem ve třídě
– podstatná jména – množné číslo pravidelných podst. jmen: the toys, the cats
– osobní zájmena:
– některá zájmena přivlastňovací: my, your
– spojení přídavného + podstatného jména: a little dog, a big house
– spojení zájmena přivlastnovacího + podstatného jména: my teddy, my doll
– spojení číslovky základní + podstatného jména: one cat, two cats
– základní slovesa – přítomný čas prostý
• časování základních probíraných sloves: I work, you work…
• časování nepravidelného slovesa „to be“ (kladné i záporné věty, tvoření otázky: I am, You are not. Is he?
• časování nepravidelného slovesa „to have“ – kladné věty
• ustálená spojení s modálním slovesem „can“ – kladné věty a otázky: I can write (umím). Can I have… ? (mohu)
• ustálené slovní spojení se slovesem „like“: I like cats.
– základní slovesa – přítomný čas průběhový (jen kladné věty)
– základní předložky: in, on, under
– věty oznamovací – větné vzory: I have a cat. This is a cat. It is on the table. There is a book. I work. I work at a shop. I like my job. I am working now..I can write. (umím) Can I have a cake? (mohu)…
– věty rozkazovací – pokyny: Give me a pen! Help me! Write! Draw! Open your book! Shut your book! Sit down! Stand up! Come in!…
– věty tázací – obrácený slovosled: She is. – Is she?
V 1. pololetí poskytneme dětem nezbytný úvod do jazyka:
– seznamujeme je s anglickými hláskami na základě názvů barev, hraček a čísel
– nacvičujeme správnou výslovnost a čtení celých vět na krátkých příbězích
– učíme děti mluvit ve vzorových větách, jejichž smysl je dán dramatizací, činností s předměty nebo s obrázky
– naučíme děti rozumět jednoduchým větám a pokynům ve třídě
– radost z uměleckého prožitku s použitím anglického jazyka poskytneme nácvikem velmi jednoduchých básniček a říkadel (žáci je mohou obměňovat s využitím osvojené slovní zásoby)
V 2. pololetí se výuka zaměří na „technické“ vědomosti nutné pro správné použití základů jazyka:
– postupně nacvičujeme čtení fonetického přepisu angličtiny
– postupně probíráme a opakujeme tvary jednotného a množného čísla podstatných jmen, zájmena osobní – podměty, shodu podmětu s přísudkem, závazný slovosled anglické věty
Výuka gramatiky probíhá současně s vytvářením jednoduchých vět, kde se potřebné výrazy a spoje procvičují. Žáci se naučí větám rozumět, číst je a opakovat. Protože jim rozumějí a znají některá slovíčka, mohou je obměňovat. Ptají se jeden druhého, odpovídají na spolužákovy otázky. tímto způsobem probíhá výuka gramatiky s pomocí činností v průběhu celého roku, jak je uvedeno už v bodě B.
Praktické dovednosti
– žák pozdraví při setkání a loučení
– požádá o něco a poděkuje, umí specifikovat určitý počet
– jednoduše objedná nejběžnější jídlo a pití v restauraci
– naváže konverzaci s novým kamarádem – cizincem, představí se a zeptá se na jméno, zeptá se na věk a řekne svůj, řekne, co má a co nemá rád
– čte s porozuměním jednoduchý text
– rozumí jednoduchému pokynu a dovede ho splnit
– získá jazykovou zběhlost pro schopnost obměny jednoduché informace
– slovní zásoba se pohybuje v rozsahu 70 slov, z nichž 20% tvoří základní kameny anglické gramatiky
– zpaměti reprodukuje několik básniček, říkanek a písniček v angličtině
Děti získají skutečný základ pro další studium anglického jazyka v těchto oblastech:
a) Oblast fonetiky: rozlišují anglické hlásky od českých a umí je vyslovit.
b) Oblast slovní zásoby: barvy, čísla, běžné hračky a zvířata, osoby, příbuzenské vztahy, jídlo, pojmy: ten, nějaký, malý, velký, starý, ano, ne, Mr., Ms.
c) Oblast mluvnice: člen určitý a neurčitý, jednotné a množné číslo podstatných jmen,užívání sloves v přítomném čase prostém, slovesa mít, mít rád, být, užívání sloves v přítomném čase průběhovém (kladné věty), zájmena osobní – podměty a jejich použití ve větě, některá zájmena přivlastňovací, předložkové vazby s „on, in, under“.
D) Očekávané výstupy – 1. období
Receptivní, produktivní a interaktivní řečové dovednosti
Žák:
– vyslovuje a čte foneticky správně v přiměřeném rozsahu slovní zásoby
– rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně reaguje
– rozlišuje grafickou a mluvenou podobu slova
– pochopí obsah a smysl jednoduché, pomalé a pečlivě vyslovované konverzace dvou osob s dostatkem času pro porozumění
– používá abecední slovník učebnice
